Jack Russell teriér

Štěně Jack Russell teriéra

Jack Russell teriér je malý, dobře osvalený a pružný teriér pracovního typu s delšími proporcemi. Ideální kohoutková výška uváděná ve standardu Českomoravské kynologické unie (ČMKU) činí 25 až 30 cm. Při takové výšce se hmotnost dospělého jedince pohybuje mezi 5 až 6 kg. Jack Russell teriér se dle typu osrstění dělí na tři varianty: hladkou, lámanou a hrubou. Ve zbarvení u těchto psů převažuje bílý podklad, který pokrývá většinu těla, a dále jsou tu tříslové znaky nebo černé znaky po celém těle.

Hlava plochá, středně široká, s dobře vyjádřeným stopem. Uši malé, polovztyčené. Oči jsou malé, mandlovitého tvaru, s tmavou duhovkou a dobře umístěné v lebce, nesmí vystupovat. Okolí očí je černě pigmentované. Pysky u Jack Russell teriérů jsou přiléhající, suché a tmavě pigmentované. Silné zuby by měly mít pravidelný nůžkový skus. Krk silný, bez laloku nebo límce. Harmonicky se napojuje na hřbet, který je rovný, přiměřeně široký ke zbytku těla. Hrudník hluboký, žebra dobře klenutá. Běžně jsou nohy rovné, u některých jedinců se ale může vyskytnou špatné úhlení zadních končetin, který se v době šlechtění plemene preferovalo.[1] Na ně navazují kulaté tlapky, s pevnými polštářky a dobře klenutými prsty. Ocas v klidu visí volně, v pozoru vztyčený. Na rozdíl od uší je možné jej kupírovat.[2]

Jako vylučující chyba je brána agresivita nebo naopak přílišná bázlivost. Dále také jakékoliv velké odchylky od standardu.[2] Pro uchovnění nesmí mít Jack Russell teriér horší posouzení než velmi dobrý (tedy musí být posouzen jako velmi dobrý nebo výborný), mohou mu chybět maximálně dva zuby (přičemž ale v případě krytí musí být druhý pes/fena plnochrupý).[8]

Hrubosrstý Jack Russell teriér

Jack Russell teriér je ve světě velmi populární; v roce 2009 se například v Itálii jednalo o 9. nejregistrovanější plemeno.[9] Jack Russell teriér je živý, veselý a energický pes s dobrým vztahem k dětem. Jack Russell teriér je rád v centru pozornosti a je vhodné mu v otázce výcviku věnovat dostatek času, aby se naučil zvládat alespoň základní povely, jako je přivolání nebo odvolání na místo. Ke své rodině je JRT přítulný a milující, taktéž je přátelský k cizím lidem, u jedinců, kteří v mládí neprošli řádnou socializací ale nemusí být tenhle povahový rys viditelný. Právě socializace je důležitá i proto, aby se pes v dospělosti naučil vyrovnávat nejen s novými lidmi, ale též dopravními prostředky a různými zvířaty. Jack Russell teriéři jsou známí tím, že s oblibou hrabou v záhonech, ale i mimo ně.[1] Toto přátelské plemeno se navíc hodí i pro začátečníky.

Jack Russell teriér má silné lovecké pudy, především co se hlodavců a lišek týče. Silný lovecký pud může být i problémem při vycházení s jinými domácími zvířaty (kočky, morčata…), avšak pokud je s nimi pes seznámen v nízkém věku a včas se naučí je respektovat, nemusí být v soužití problém. Sklony k pronásledování předmětů i zvířat mohou potěšit myslivce, jelikož tento pes se hodí pro norařskou práci, podobně jako jezevčíci nebo jiná krátkonohá plemena. Dá se využívat jako jednotlivec i ve skupině více psů. Norováním pes zároveň vybije hodně energie. Zároveň pokud je pes cvičen pro myslivost, pravděpodobně nebude s domácími zvířaty vycházet.[1]

Hodí se i do rodin s malými dětmi, kde mu ale musí být poskytnut dostatek pohybu a vyžití obecně. Vhodný majitel tohoto psa by měl mít dostatek času, ale také financí a energie, aby si mohl pořídit Jack Russella, který je náročný nejen na pohyb, ale též na různé jiné aktivity a na majitelovu peněženku má nemalý nárok.

Jack Russell teriér s lámaným typem srsti

Na péči není Jack Russell nijak výjimečně náročný. Potřebuje dostatek pohybu, vhodné je, krom procházek, i běhání u kola, agility, dogfrisbee nebo norování…

Jack Russell teriér je běžně chován v bytě nebo uvnitř domu s přístupem ven. Mimo období velkých mrazů ale může žít i celoročně venku, pokud má tedy k dispozici místo, kam se za nepřízně počasí schovat. Každopádně, během velkých mrazů malé tělo Jack Russell teriéra rychle prochladne a je tedy vhodné mu zařídit „sezónní“ pobyt na teplejším místě.

V jednom vrhu štěňat se mohou narodit jako hrubosrstí, tak hladkosrstí jedinci, záleží na genech. Rozpoznat typ srsti je možné až v několika týdnech, přesto je možné, že bude hladkosrstý jedinec mít na obličeji nebo v tříslech pár delších hrubých chlupů, které se pro výstavy zastřihují na délku zbytku srsti. Srst je prakticky nenáročná, avšak je nutné podotknout, že JRT línají téměř celoročně, proto se určitě nejedná o psa vhodného pro alergiky.[1] Hladkosrsté jedince a psy s lámanou srstí je vhodné kartáčovat párkrát do týdne, hrubosrstí se trimují nejméně 2x ročně. Mimo srst je vhodné kontrolovat i drápky, které může v případě potřeby zastřihnout i veterinář, a uši. Uši je vhodné kontrolovat hlavně u hrubosrsté varianty, kde se může stát, že hrubé chlupy budou zasahovat do zvukovodů; takové je nutné vytrhat a uši vyčistit.