Jacinto Guerrero

Jacinto Guerrero (16. srpna 1895 Toledo15. září 1951 Madrid) byl španělský hudební skladatel.

Jacinto Guerrero
Jacinto Guerrero v roce 1927
Základní informace
Rodné jménoJacinto Guerrero Torres
Narození16. srpna 1895
Toledo
Úmrtí15. září 1951 (ve věku 56 let)
Madrid
Žánryopera a zarzuela
Povoláníhudební skladatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 16. srpna 1895 v Toledu. Otec byl dirigentem městské kapely a velmi záhy začal syna učit hudbě. Po otcově smrti v roce 1904 byl přijat do školy pro sirotky (Colegio de Infantes de Toledo) a zpíval v chlapeckém sboru katedrály v Toledu. Její sbormistr Lluis Ferré byl fascinován tím, že již ve dvanácti letech zkomponoval vokální skladbu Salve pro čtyři hlasy, která se hrála v průvodu na svátek Virgen de la Esperanza de Toledo. Přes svůj nízký věk působil v Toledu kromě chrámového sboru jako varhaník v kostele San Justo, klavírista v kavárně Hombre de Palo a v prvním toledském kinosále Miradero.

V roce 1914 získal za skladbu Chvalozpěv na Toledo (Himno a Toledo) stipendium městské rady na studium na madridské konzervatoři, kde studoval hru na housle, harmonii a kompozici. Studoval s vynikajícím prospěchem, získal první cenu ve všech třech oborech. Přivydělával si jako kavárenský houslista, ale brzy získal místo houslisty v divadle Teatro de Apolo.

V roce 1916 absolvoval krátkou vojenskou službu v Leónu a o rok později absolvoval madridskou konzervatoř Armonía del Real Conservatorio de Música de Madrid s vyznamenáním. V roce 1918 se pak hrálo jeho první jevištní dílo, saineta La de la cara de Dios a orchestr Banda de Música del Hospicio hrál několik jeho prvních symfonických skladeb na svých pravidelných koncertech. První velký úspěch zaznamenal v roce 1920, když jeho lyrická fraška La pelusa o El regalo de reyes se v divadle Teatro La Latina Madrid hrála 100 večerů za sebou. Od té doby se každé jeho nové dílo setkávalo s úspěchem a stal populárním v celé zemi.

V roce 1929 bylo divadlo Apollo Theater uzavřeno a Guerrero odcestoval do Paříže, kde uvedl revui Paris-Madrid, montáž nejoblíbenějších skladeb a dalších písních psaných pro tehdy populárního zpěvačku Raquel Meller. O rok později, na žádost britského režiséra Georga Bertholda Samuelsona, složil hudbu k filmu La canción del día, jednomu z prvních španělských zvukových filmů. V červnu 1931 odcestoval na svou první cestu do Ameriky, aby v několika argentinských městech představil své zarzuely.

Po vypuknutí Španělské občanské války odcestoval do Paříže. Usídlil se však s rodinou v San Sebastiánu a do Paříže dojížděl. V roce 1940 obdržel Řád Isabely Katolické (Orden de Isabel la Católica) a v roce 1943 Řád Alfonsa X. (Orden de Alfonso X el Sabio).

Jeho nejúspěšnější opereta ¡5 minutos nada menos! měla premiéru v roce 1944 a hrála se v divadle Teatro Martin de Madrid 1 890x. V témže roce však vážně onemocněl a dvakrát podstoupil operaci střev. Po uzdravení se stal členem madridské městské rady a podnikl svou druhou cestu do Latinské Ameriky a získal v Buenos Aires řadu poct.

V roce 1951 z místa radního odstoupil a stal se prezidentem Společnosti španělských autorů (Sociedad de Autores Españoles), kde nahradil zesnulého Francisco Alonsa. Stačil ještě připravit Mezinárodní kongres autorů, ale 15. září zemřel v nemocnici Rúber de Madrid.

Jeho bratr Inocencio založil v roce 1982 Nadaci Jacinta a Inocencia Guerrerových (Jacinto e Inocencio Guerrero Foundation), která se stará o podporu španělské hudby.

Jevištní díla

  • 1919 — El Camino de Santiago
  • 1920 — La cámara oscura
  • 1930 — Ramón del alma mía
  • 1920 — Salustiano patrono
  • 1921 — La alsaciana
  • 1921 — La hora del reparto
  • 1921 — El Otelo del barrio
  • 1925 — El collar de Afrodita
  • 1922 — La montería
  • 1922 — El número 15
  • 1922 — El rey nuevo
  • 1922 — La reina de las praderas
  • 1921 — Manolita la Peque
  • 1923 — Los gavilanes
  • 1923 — La muerte del dragón
  • 1923 — La luz de Bengala
  • 1923 — Cándido Tenorio
  • 1923 — Teodoro y compañía
  • 1924 — A la sombra
  • 1924 — Don Quintín el amargao
  • 1924 — Lo que va de ayer a hoy
  • 1924 — La sombra del Pilar
  • 1925 — María Sol
  • 1925 — Por los flecos del mantón
  • 1925 — ¡Vivan los novios!
  • 1925 — Todo el mundo futbolista
  • 1926 — El huésped del sevillano
  • 1926 — Las mujeres de Lacuesta
  • 1926 — Quietos, un momento
  • 1927 — Las alondras
  • 1927 — Cornópolis
  • 1927 — Las inyecciones
  • 1927 — Juan de Madrid
  • 1927 — El sobre verde
  • 1927 — Los bullangueros
  • 1928 — Viva la cotorra
  • 1928 — Abajo las coquetas
  • 1928 — La orgía dorada
  • 1928 — Martierra
  • 1928 — Los faroles
  • 1929 — La Melitona
  • 1929 — El tejar de Cantarranas
  • 1930 — La rosa del azafrán
  • 1930 — Campanela
  • 1930 — Colilla IV
  • 1930 — El país de los tontos
  • 1930 — Duro con ellas
  • 1931 — La loca juventud
  • 1931 — La fama del tartanero
  • 1931 — La sal por arrobas
  • 1931 — Pelé y Melé — Revista
  • 1931 — Miss Guindalera
  • 1932 — Sole, la Peletera
  • 1932 — El ama
  • 1932 — Chicote Bar
  • 1932 — Las tentaciones
  • 1933 — ¡Gol!
  • 1933 — La camisa de la Pompadour
  • 1934 — Colores y barro
  • 1934 — Peccata mundi
  • 1934 — La españolita
  • 1934 — Las insaciables
  • 1936 — La Cibeles
  • 1938 — Los brillantes
  • 1936 — ¡Hip! ¡hip! ¡hurra!
  • 1936 — La sota de oros
  • 1938 — Candelaria
  • 1939 — Carlo Monte en Montecarlo
  • 1941 — Canción del Ebro
  • 1942 — La media de cristal
  • 1943 — Loza lozana
  • 1944 — ¡Cinco minutos nada menos!
  • 1944 — Tiene razón Don Sebastián
  • 1947 — La blanca doble
  • 1949 — Los Países Bajos
  • 1950 — Tres gotas nada más
  • 1951 — El canastillo de fresas
  • 1951 — Cancionero

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.