Jednotka intenzivní péče

Jednotka intenzivní péče (JIP, jipka) je specializované oddělení nemocnic, poskytující intenzivní zdravotnickou péči. Mnoho nemocnic má také další úseky intenzivní péče pro speciální obory medicíny, podle potřeby a možností příslušné nemocnice. Označení není jednotně standardizováno.

Jednotka intenzivní péče

Historie

V roce 1854 byla anglická ošetřovatelka Florence Nightingalová požádána o pomoc v krymské válce, kde se ukázala potřeba oddělovat vážně zraněné vojáky od těch méně zraněných. Nightingalová snížila úmrtnost na bojišti ze 40 % na 2 % vytvořením koncepce intenzivní péče.

V roce 1950 ustavil Peter Safar koncepci „pokročilé podpory života“, kdy jsou pacienti udržováni v sedaci a ventilováni v prostředí intenzivní péče. Safar je považován za prvního intenzivistu.

V reakci na epidemii dětské obrny (při které mnoho pacientů potřebovalo trvalou ventilaci a sledování), založil Bjørn Ibsen v roce 1953 v Kodani první jednotku intenzivní péče.[1] První aplikaci tohoto nápadu ve Spojených státech amerických zahájil Dr. William Mosenthal, chirurg v Dartmouth-Hitchcock Medical Center.[2] V 60. letech 20. století byla rozpoznána důležitost srdečních arytmií jako zdroje komplikací a úmrtí při infarktech myokardu. To vedlo k rutinnímu používání srdečního monitoringu na JIP, zvláště při postinfarktových stavech.

Typy JIP

JIP sdržující pacienty více základních medicínských oborů se označuje jako multioborová JIP. Pokud JIP poskytuje péči pacientům pouze jedné odbornosti, mluví se o oborové JIP. Mezi typy oborových JIP patří například:

  • Novorozenecká (neonatologická) JIP
  • Dětská (pediatrická) JIP
  • Psychiatrická JIP
  • Koronární jednotka (koronární JIP) pro srdeční příhody
  • Kardiovaskulární JIP
  • Mobilní JIP
  • Chirurgická JIP
  • Ortopedická JIP
  • Gynekologicko - porodnická JIP
  • Interní JIP
  • Jednotka pro noční intenzivní zotavení (pro operace s krátkodobou hospitalizací)
  • Neurologická JIP
  • Iktová jednotka (JIP pro léčbu pacientů s cévní mozkovou příhodou)
  • Popáleninová JIP
  • Úrazová (traumatologická) JIP
  • Respirační JIP
  • Geriatrická JIP
  • Metabolická JIP
  • Infekční JIP
  • Kardiochirurgická JIP
  • Neurochirurgická JIP
  • Covidová JIP

Zařízení a systémy

Mezi obvyklá zařízení JIP patří mechanický ventilátor (pomáhá s dýcháním při intubaci nebo tracheostomii), srdeční monitory včetně telemetrie, vnější kardiostimulátory a defibrilátory, dialytická zařízení pro ledvinná selhání, zařízení pro stálé monitorování životních funkcí, katétry pro infuze a pro výživu sondou, odsávací pumpy, drény a katétry atd. Dále bývá k dispozici široké spektrum farmakologických prostředků pro léčbu hlavních chorobných stavů, pro navození sedace, ke zmírnění bolesti a pro ochranu před sekundární infekcí. Pokud pacient vyžaduje dlouhodobou péči, po akutním zaléčení se může přesunout na následnou intenzivní péči.

Kvalita péče

Medicína předpokládá vztah mezi velikostí JIP a kvalitou péče o mechanicky ventilované pacienty.[3] Po korekci podle závažnosti chorobných stavů, demografických hodnot a charakteristik jednotlivých JIP (včetně obsazenosti intenzivisty) byla u větších JIP zaznamenána významně nižší mortalita na JIP i v celé nemocnici.

Personál

Zdravotnický personál typicky zahrnuje intenzivisty. Intenzivní medicína je nástavbovým oborem pro lékaře s atestací z jednoho z následujících oborů: anesteziologie, dětská chirurgie, dětské lékařství, diabetologie a endokrinologie, gynekologie a porodnictví, chirurgie, infekční lékařství, kardiochirurgie, kardiologie, klinická onkologie, neurochirurgie, neurologie, ortopedie, pneumologie a ftizeologie, popáleninová medicína, traumatologie, urologie nebo vnitřní lékařství[4][5]. Nově se etabluje také obor nemocniční medicína[6]. Mezi personál zajišťující kontinuitu péče o pacienty nyní patří všeobecná sestra pro intenzivní péči či zdravotničtí záchranáři a další personál se specializovaným školením.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Intensive care unit na anglické Wikipedii.

  1. Intensive Care Unit [online]. Internet Journal of Health [cit. 2018-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-10.
  2. Remembering Dr. William Mosenthal: A simple idea from a special surgeon [online]. Dartmouth Medicine [cit. 2007-04-10]. Dostupné online.
  3. KAHN JM, GOSS CH, HEAGERTY PJ, KRAMER AA, O'BRIEN CR, RUBENFELD GD. Hospital volume and the outcomes of mechanical ventilation.. New England Journal of Medicine. 2006, roč. 355, čís. 1, s. 41–50. Dostupné online [cit. 2006-08-02]. DOI 10.1056/NEJMsa053993.
  4. [zdravotnictví České republiky]. Specializace pro lékaře - nástavbové obory / certifikované kurzy, vzdělávací programy podle vyhlášky č. 185/2009 Sb. [online]. Redakce Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. 31. 12. 2011 [cit. 2021-08-12]. Kapitola 2 Minimální požadavky na vzdělávání v nástavbovém oboru, s. 2. Dostupné online. Dostupné také na: .
  5. Vyhláška č. 185/2009 Sb., Vyhláška o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. Dostupné online. , Příloha Část 1., písmeno B.. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  6. KALUŽAY, Jozef. Úvod do nemocničnej medicíny [online]. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě [cit. 2018-06-03]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.