Jørgen Juve

Juve se narodil v norském Porsgrunnu jako nejstarší z šesti dětí koželuha Ole Martina Joveho.[1] Jove byl dvakrát ženatý, s první ženou, Ernou Riberg, kterou si vzal roku 1932, měl dvě děti. S Ernou se později rozvedl a vzal si psycholožku Evu Røine, se kterou měl dceru. Zemřel roku 1983 v Oslu.[1]

Juve začal svou klubovou kariéru v týmu IF Urædd v rodném Porsgrunnu, kde nastupoval od šestnácti let. V roce 1926 se přestěhoval do Osla, kde nastupoval za místí FK Lyn. S klubem se roku 1928 probojoval do finále norského poháru, kde však jeho tým podlehl 1-2 FK Ørn Horten.[1]

V letech 1930 a 1931 nastupoval také za švýcarskou FC Basel, za kterou ve dvanácti zápasech nastřílel deset gólů.[2]

Svou fotbalovou kariéru ukončil roku 1938, v letech 1939 a 1948 pak trénoval norské týmy FK Bodø/Glimt a Molde.

Juve je nejlepším střelcem v historii norské reprezentace, za kterou během své reprezentační kariéry nastřílel 33 gólů. Kromě útočníka nastupoval také na pozici pravého beka.

Juve byl kapitánem norského týmu na letních olympijských hrách v Berlíně roku 1936, kde Norsko vybojovalo bronzovou medaili, jedinou medaili z vrcholového turnaje v historii.[3]