Jørgen Engebretsen Moe

Narodil se do rodiny farmáře a politika Engebreta Olsena Moeho na farmě Mo v Hole u Ringerike. S Asbjørnsenem se poprvé setkal ve čtrnácti letech, kdy se oba připravovali na přijetí do školy v Norderhovu. Brzy zjistili, že sdílí zájem o folklor.[2]

Od roku 1841 cestoval téměř každé léto po jihu Norska a sbíral lidové pověsti. V roce 1845 se stal profesorem teologie na Norské vojenské akademii. O osm let později (1853) přijal vysvěcení a na deset let se stal kaplanem v olberském kostele v Krødsheradu a sigdalském kostele v Sigdalu.[3] Poté se přestěhoval do Drammenu a stal se farářem v Bragernes. V roce 1870 se přestěhoval znovu, tentokrát do Vestre Aker, poblíž Christianie. Pět let na to, 1875, se stal biskupem v Agderské diecézi, se sídlem ve městě Kristiansand.[4]

V lednu 1882 odstoupil kvůli chátrajícímu zdraví z pozice biskupa, zemřel téhož roku v březnu. Jeho syn Moltke pokračoval ve sbírání folkloru a pohádek a stal se prvním profesorem tohoto předmětu na univerzitě v Oslu.

Jørgen E. Moe byl v roce 1873 vyznamenán řádem svatého Olafa v hodnosti rytíř. V roce 1881 byl vyznamenán hodností komandér.

• Samling af Sange, Folkeviser og Stev i norske Allmuedialekter, 1840
• Norske folkeeventyr, 1841–1852 (s Asbjørnsen);
• Digte, 1849 (básně)
• I Brønden og i Kjærnet, 1851
• At hænge på juletreet, 1855
• En liten julegave, 1860
• Samlede skrifter, 1877

• 
  Portrét J. E. Moe, namalovaný 14 let po jeho smrti Christianem Skredsvigem
• 
  Jørgen E. Moe