József Bajza

József Bajza, litografie Miklóse Barabáse z roku 1830

Pocházel ze vzdělané šlechtické rodiny. V letech 1822–1824 vystudoval práva na univerzitě v Pešti. Od roku 1823 spolupracoval s almanachem Aurora Károla Kisfaludyho, který po jeho smrti sám až do roku 1837 redigoval. Roku 1829 se v Pešti stal advokátem, ale věnoval se především estetice, literatuře a historii. Roku 1832 se stal členem Uherské akademie věd a roku 1836 se stal zakládajícím členem Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti, pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. V letech 1837-1838 působil jako prvním ředitel maďarského Národního divadla a v této funkci podporoval především původní maďarskou produkci. Založil rovněž časopis Athenaeum, který společně s Vörösmartym a Toldym redigoval do roku 1843.[3]

Roku 1848 jej Lajos Kossuth jmenoval redaktorem svých politických novin Kossuth Hirlapja. Po porážce maďarské revoluce se proto musel skrývat a teprve roku 1851 se mohl vrátit do vlasti. V zimě roku 1852 u něho projevila nevyléčitelná duševní choroba, žil proto až do své smrti v ústraní.[3][4]

Bajza začínal jako básník, když roku 1835 vydal své Versei (Básně), kterými se zařadil mezi přední maďarské lyriky. Kromě toho přeložil několik dramat, včetně prací Herdera, Goetheho a Uhlanda. Snažil se však především o vytvoření objektivní a teoreticky fundované maďarské literární a divadelní kritiky, za jejíhož zakladatele je považován. Zdůrazňoval vlasteneckou funkci literatury a vyzvedával francouzské romantické drama pro jeho demokratický duch oproti dramatu německému. Pro své názory byl napadán jako politický ultraliberál.[2]

Rukopis básně Král z roku 1844

Bajzův hrob v Budapešti

• Az epigramma teoriája (1828, Teorie epigramu).
• A román költésről (1833, O skládání románu).
• As Apotheózis (1834, Apoteóza), báseň.
• Versei (1835, Básně).
• Dramaturgiai és logikai leckék, magyar színházbírálók számára (1836, Dramaturgie a logické lekce pro kritiky maďarského divadla).
• Szózat a Pesti Magyar Színház ügyében (1839, Výzva ve věci Maďarského divadla v Pešti).
• Történeti Könyvtár (1843-1845, Historická knihovna), šest svazků.
• A királyra (1844, Král), báseň.
• Uj Plutarch (1845-1847, Nový Plutarch).
• Nemzetiség és nyelv (1846, Národnost a jazyk).
• Világtörténet' (1847, Všeobecné dějiny).
• Nyugtalanság (1851, Neklid), báseň.
• Összegyűjtött munkái (1852, Sebraná díla), dva svazky.
• Összegyűjtött munkái (1861-1863, Sebraná díla), vydáno posmrtně, šest svazků