Jezdectví

Jezdectví je činnost spočívající v jízdě na zvířeti, zejména na koni, zpravidla v sedle. Jedná se o tradiční způsob dopravy, jezdecké oddíly bývaly využívány v boji a souběžně se rozvíjelo jezdectví (jezdecký sport) jako sportovní odvětví. Je-li kůň zapřažen do vozu, jedná se o vozatajství. Z jezdectví se někdy zvlášť vyčleňují dostihy, respektive dostihový sport.

Ukázkový skok na běloušovi

Jezdectví obsahuje celou řadu závodních disciplín, způsob ježdění se dělí na „anglické ježdění“, „westernové ježdění“ a ostatní. Každý jezdecký styl má trochu jiné požadavky na způsob ovládání koně, způsob pohybu koně, používají se jiná sedla i uzdění. Přesto lze říci, že hlavní jezdecké disciplíny jsou drezura, parkur, dostihy, western a všestrannost.

Historie

Jezdecké školy se vyvinuly během středověku ve vznikajících jízdárnách po Evropě. Navázaly na v knihách uložené poznatky řeckého vojevůdce Xenofonta (žil 430–353 př. n. l.). Středověcí rytíři potřebovali vycvičené koně ovládané jednou rukou či nohama, protože v druhé ruce drželi meč. Koně se nesměli zaleknout válečné vřavy, dokonce se podíleli na boji naučeným vzpínáním a kopáním. To je učila např. Španělská jezdecká škola. Později se jezdecké umění netýkalo přípravy koní a jezdců na válku, stalo se sportovním odvětvím. Jezdecké školy pak vyučovaly sedm prvků výskoků – figur (Airs), např. levada, courbette, capriole[1].

Jezdectví v Česku

Počátek jezdeckého sportu je v České republice datován od založení jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. Hlavním přínosem jezdeckého spolku Sokola bylo zavedení jednotné tréninkové metodiky. Značný vliv na v té době formující se českou jezdeckou školu měla Armádní jezdecká škola a výcvikové středisko v Hodoníně.

Dvacátá léta 20. století sebou přinesla vznik Československé jezdecké společnosti, která zaštítila mnoho závodů na území Československa od roku 1923 dokonce se zahraniční účastí. Tento spolek se pak v roce 1927 stal členem Mezinárodní jezdecké federace FEI.

I z pohledu závodního patří dvacátá a třicátá léta 20. století k těm nejvydařenějším, neboť přinesla mnoho úspěchů našim zahraničním reprezentantům, a to převážně armádním jezdcům. Ti se v letech 1924, 1928 a 1936 zúčastnili olympijských her. V roce 1924 se náš reprezentant Thiele umístil na 5. místě v drezuře. V roce 1928 zvítězil kapitán Ventura ve skocích a v drezuře si náš tým sáhl opět na 5. místo. Naposledy v roce 1936 získal československý tým opět páté místo, nyní však ve všestrannosti. Z této doby je nutné zmínit známá jména, jakými jsou Býček, Dobeš, Seyfried, Statečný, Popler a Ventura. Jejich nositelé se zúčastnili téměř čtyřiceti zahraničních soutěží a to především v Německu ale i na americkém kontinentě.

dostihový sport – zvláštní sportovní odvětví

Disciplíny

Zajímavosti
  • Jezdectví je jediný olympijský sport, kterého se aktivně zúčastňují společně s lidmi zvířata respektive koně.
  • Jde také o jeden z mála sportů, který obvykle nemá oddělené mužské a ženské soutěže, muži závodí společně se ženami, hřebci a valaši pak společně s klisnami.

Odkazy

Reference
  1. EDWARDS, Elwyn Hartley. Velká kniha o koních. Bratislava: Gemini spol.s.r.o, 1992. ISBN 80-85265-36-2. Kapitola Klasické jezdecké umění, s. 220.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.