Jaroslav Pospíšil (zpěvák)

Jaroslav Pospíšil, též Jára Pospíšil (26. ledna 1905 Jihlava[1]11. února 1979 Praha) byl český operní a operetní zpěvák (tenor).

Jaroslav Pospíšil
Jára Pospíšil, 1940
Základní informace
Narození26. ledna 1905
Jihlava
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. února 1979
Praha
Československo Československo
Žánryopera, opereta
Povolánízpěvák, herec
Hlasový obortenor
Manžel(ka)Hana Vítová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Jako syn českého soudce Antonína Pospíšila a židovské matky, rozené Nettlové z Německého Brodu, se narodil 26. ledna 1905 v Jihlavě. Dětství prožíval v Telči, Moravských Budějovicích a dalších městech podle otcova působení. Jaroslav se nejprve začal učit drogistou, ale brzy přešel na pražskou konzervatoř, kde studoval operní zpěv u E. Fuchse.

Svou slávu si vybudoval především jako operetní zpěvák-tenorista a stal se hvězdou třicátých let. Byl nesporně nejslavnějším milovníkem operety. Svoji první gramofonovou desku natočil již v roce 1929. Hrál ve 22 filmech, absolvoval 4600 operních a operetních představení a téměř 5000 samostatných koncertů, nahrál 546 gramofonových desek, na řadě písní se podílel i autorsky. V televizi vystoupil poprvé již v roce 1935 při pokusném vysílání na světové výstavě v Paříži a je tedy pravděpodobně naším prvním televizním umělcem. Do této doby zapadá i krátké manželství s tehdejší hvězdou Hanou Vítovou, kterou si v srpnu 1933 v Praze v Dejvicích na magistrátě vzal, bohužel manželství, bylo v prosinci 1934 rozvedeno. Po druhé se oženil v roce 1939, s Marii Šetkovou (1912), se kterou měl dceru Jaroslavu, a syna Jiřího.

Pro jeho smíšený židovský původ mu bylo v roce 1943 zakázáno vystupovat, a tak místo jevišť na něj čekaly jiné profese, například pracoval i jako kočí v Novém Městě na Moravě. Konec válečného období dokonce prožil jako vězeň internačního tábora v Bystřici u Benešova.[2] Osvobození však stihl prožít v Plzni, kde zpíval generálu Pattonovi, a již 12. května zpíval Jeníka v plzeňském nastudování Prodané nevěsty. Nepřízni mocných se nevyhnul ani po roce 1968 a od roku 1969, kdy byl poslán do důchodu, cestoval po republice s vlastním programem Kouzlo operety.

Jára Pospíšil zemřel 11. února 1979 v Praze.

Na rodném domě byla roku 2005 při příležitosti 100. výročí narození odhalena pamětní deska.[zdroj?]

Role a písně

Herec

  • Hudba kolonád (1975) – jako zpěvák
  • Noc na Karlštejně (1973) – jako rytíř
  • Slaměný klobouk (1971) – jako klavírista
  • Ta naše písnička česká (1967) – Karel Hašler
  • Nikola Šuhaj (1947) – jako Zlatnikov
  • Její hřích (1939) – jako milenec Carmen
  • Bláhové děvče (1938) – jako zpěvák v operetě
  • Manželka něco tuší (1938) – jako Jiří Netolický, právník
  • Klatovští dragouni (1937) – jako kpt. Kovalský
  • Výdělečné ženy (1937) – on sám
  • Jarní písnička (1937) – zpěvák
  • Vdavky Nanynky Kulichovy (1935) – jako dirigent pěveckého kroužku
  • U svatého Antoníčka (1933) – jako skladatel Urban
  • Peníze nebo život (1932) – jako lupič
  • Právo na hřích (1932) – jako zpěvák v baru

Zpěv

  • Noc na Karlštejně (1973)
  • Její hřích (1939)
  • Bláhové děvče (1938)
  • Pod jednou střechou (1938)
  • Klatovští dragouni (1937)
  • Jarní písnička (1937)
  • U svatého Antoníčka (1933)
  • Právo na hřích (1932)

Odkazy

Literatura

  • Jára Pospíšil, Emil Kešner: Hvězdou operety, Panton, Praha, 1978
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 43–4, 127
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 95, 180
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 72, 126, ISBN 80-85837-35-8

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Jakuba v Jihlavě
  2. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 32.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.