Izraelská politická krize 2019–2021

V průběhu 20. Knesetu, zvoleného po parlamentních volbách v roce 2015, si Netanjahu zajistil čtvrté funkční období v čele třicáté čtvrté vlády. Dne 26. května 2016 vstoupila do vlády strana Jisra'el bejtenu s pěti poslanci. Avigdor Lieberman, předseda Jisra'el bejtenu, byl jmenován ministrem obrany místo Moše Ja'alona.

Dne 14. listopadu 2018 Avigdor Lieberman odstoupil ze své funkce a z koalice, protože vláda schválila příměří s Hamásem, čímž narušila stabilitu vlády. Dne 26. prosince 2018 byl schválen zákon o rozpuštění Knesetu a začala volební kampaň do jednadvacátého Knesetu.

Krize začala poté, co po volbách v dubnu 2019 nebyla žádná strana schopna sestavit vládu. Dvě hlavní strany, Kachol lavan a Likud, získaly obě 35 křesel. Likud dostal od prezidenta Re’uvena Rivlina mandát, aby se pokusil sestavit vládu, ovšem premiérovi Benjaminu Netanjahuovi se nepodařilo vytvořit většinovou koalici o 61 křeslech. Likud a jeho spřátelené strany hlasovaly pro rozpuštění Knesetu, místo aby prezident udělil mandát jinému členu Knesetu.[1]

Druhé volby se konaly v září 2019. Tentokrát Kachol lavan porazila Likud o jedno křeslo. I přesto, že Kachol lavan měla o jedno křeslo více, Likud získal mandát od prezidenta poté, co získal podporu o jednoho poslance Knesetu více než Kachol lavan. Netanjahuovi se opět nepodařilo sestavit vládu.[2][3] Sestavením vlády byl tedy pověřen Binjamin Ganc, kterému se rovněž nepodařilo sestavit vládu.[4][5] Po neúspěchu Gance vstoupila vláda do období dlouhého 21 dní, ve kterém má jakýkoli z kandidátů možnost sestavit vládu.[6][7] Během období se nikomu nepodařilo sestavit vládu a Kneset byl rozpuštěn.

V březnu 2020 se konaly třetí volby. Tentokrát Likud získal více křesel než Kachol lavan, ale Ganc získal větší podporu od potenciálních spojenců v Knesetu a získal mandát od prezidenta. Ganc přesto nedokázal sjednotit dostatek spojenců do koalice. Jeho strana byla dohodnuta na výměně předsedy Knesetu. V návaznosti na to bývalý předseda Knesetu Juli-Joel Edelstein odmítl svolat plénum, aby hlasovalo o jeho výměně. Toto odmítnutí vyvolalo ústavní krizi. Hnutí ha-Tnu'a le-ma'an echut ha-šaltun be-Jisra'el se obrátilo na Nejvyšší soud, který Edelsteinovi nařídil svolat Kneset. V návaznosti na to Edelstein rezignoval.[8][9] Mezitím se v Izraeli zhoršila pandemie covidu-19, což urychlilo jednání o vytvoření nové vlády. Dne 26. března složil Ganc přísahu jako nový předseda Knesetu s podporou Likudu,[10] což způsobilo rozkol v Kachol lavan. Nakonec se 20. dubna 2020 Likud a Kachol lavan dohodly na vládě, jejíž součástí byla i „dohoda o rotaci“ mezi Gancem a Netanjahuem na postu premiéra.[11] Po neúspěšném hlasování o rozpočtu v prosinci 2020 se však vládní koalice opět rozpadla a na březen 2021 byly vypsány nové volby, bezprecedentně čtvrté za pouhé dva roky.[12][13][14]

Izraelský prezident Re'uven Rivlin se 5. dubna 2021 sešel s předsedy všech politických stran[15] a následující den pověřil Benjamina Netanjahua sestavením vlády.[16] Netanjahu dostal na sestavení vlády čas do konce 4. května.[17][18] Netanjahu v daném termínu vládu nesestavil.[19][20] Následující den Rivlin pověřil druhým mandátem Ja'ira Lapida.[21][22] Dne 9. května bylo oznámeno, že Lapid a Naftali Bennett dosáhli v koaličních jednáních významného pokroku.[23] Dne 10. května bylo oznámeno, že se plánuje vytvoření nové vlády složené ze současné opozice, ale že islamistická strana Sjednocená arabská kandidátka, která v důsledku nedávných válečných akcí v Gaze pozastavila rozhovory s Lapidem i Bennettem, musí ještě přislíbit podporu, aby opoziční poslanci Knesetu měli většinu.[24][25] Koncem května si Lapid zajistil podporu Kachol lavan, Strany práce, Jisra'el bejtenu, Nové naděje a Merecu, přičemž podporu mu případně poskytly i strany Jamina a Sjednocená arabská kandidátka.[26] Dne 30. května Bennett v televizním projevu oznámil, že Jamina vstoupí do vlády s Lapidem poté, co všichni poslanci Knesetu za Jaminu kromě jednoho souhlasili s podporou tohoto rozhodnutí.[27]

Po jednání s Lapidem a Bennettem podepsal 2. června 2021 předseda Sjednocené arabské kandidátky Mansúr Abbás dokument, který jeho stranu připoutal ke koalice, a souhlasil s tím, že jeho strana vstoupí do vlády bez Netanjahua.[28][29] Jen hodinu před vypršením svého mandátu 2. června Lapid informoval odstupujícího prezidenta Re'uvena Rivlina, že může sestavit novou vládu.[30][31][22][32] Bennettova strana Jamina se 11. června stala poslední opoziční frakcí, která podepsala koaliční smlouvu s Lapidovou stranou Ješ atid, a umožnila tak 13. června složit přísahu šestatřicáté vlády.[33] Dne 5. listopadu, když Kneset schválil státní rozpočet na rok 2021 i 2022, krize skončila, čímž byla na čas zajištěna politická stabilita.[34]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019–2021 Israeli political crisis na anglické Wikipedii.