Ivo Bláha

Po maturitě na Gymnáziu v Kladně se věnoval studiu skladby na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě Jaroslava Řídkého a Vladimíra Sommera (1954–1958, absolventská práce: Koncert pro orchestr). Vojenskou prezenční službu absolvoval u vojenské dechové hudby v Českém Krumlově (1958–1960). Zároveň zde dirigoval místní symfonický orchestr Dalibor a pořádal komorní koncerty. Následně byl zaměstnán jako člen orchestru Městského divadla v Kladně (1960–1962). Příležitostně pracoval též jako korektor (Český hudební fond) a hudební režisér (Supraphon). V letech 1964–1972 byl asistentem a tajemníkem katedry skladby na Hudební fakultě AMU, kde působil jako pedagog hudebně teoretických a skladebných disciplín. Současně zde absolvoval pětileté studium umělecké aspirantury u Emila Hlobila, které dokončil v roce 1970 (závěrečná práce: Koncert pro housle a orchestr). Účastnil se též kursu elektroakustické hudby v Experimentálním studiu Čs. rozhlasu v Plzni vedeného Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem. (V tomto zvukovém studiu následně vznikala skladba pro spíkra, flétnu, hoboj, klarinet a zvukový pás Ta láska 1973–1975.)

Zvláště významné je jeho dlouhodobé angažmá kmenového pedagoga Filmové a televizní fakulty AMU (1967–2011). Vyučoval zde hudebně teoretické předměty, hudební praktikum, zvukovou dramaturgii audiovizuální tvorby, střih a úpravu hudební nahrávky, vedl diplomní semináře, praktická zvuková a filmová cvičení, byl konzultantem, vedoucím a oponentem řady diplomních a disertačních prací. V roce 1980 založil na FAMU nový studijní obor Zvuková tvorba, který v období 1993–2011 řídil ve funkci vedoucího Katedry zvukové tvorby. V roce 1985 se stal docentem, roku 1999 byl jmenován profesorem. Je pověřován funkcí předsedy státní zkušební komise u habilitací a profesorských řízení na AMU. Působí též v oborové komisi katedry zvukové tvorby hudební fakulty AMU.

Ve svém kompozičním díle se soustřeďuje na hudbu komorní, orchestrální i vokální. Velkou pozornost věnuje také tvorbě pro děti, zejména dětským sborům. Je rovněž autorem sborových úprav národních písní a hudby ke krátkým filmům. Ve skladebném slohu dospěl k vlastní syntéze v rámci uvolněné tonality. Za charakteristické rysy jeho tvorby lze považovat tendenci ke skladebnému perfekcionismu, smysl pro detail i architekturu celku a cit pro témbr a výraz hudby. Patrný je též autorův sklon k vynalézavosti. Jeho hudba je zpravidla emotivně laděná – fantaskní, lyrická, rozjímavá, lehce úsměvná…

Smyčcový kvartet č. 3 získal přední umístění na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži (1991), za miniatury pro sólovou kytaru Zoolekce II. byla skladateli udělena výroční cena Českého hudebního fondu (1993). Získal rovněž několik cen za sborové cykly v skladatelských soutěžích vokální tvorby Jirkov – Olomouc (Něco pro uši, Písničky s věnováním a Beruška, hroch a počitadlo) a první místo v mezinárodní soutěži Opus Ignotum (Ježíšku, Ježíšku - 2020). Skladba Whirls pro smyčce zvítězila v mezinárodní soutěži Sight Reading Composition Project v Jižní Karolíně (2019).^[zdroj?]

Své pedagogické zkušenosti teoreticky zpracoval v řadě odborných publikací o tvůrčí práci s filmovým zvukem, které slouží jako základní odborná literatura při výuce na domácích i zahraničních školách (nejvýznamnější: Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla – 2004, 2006, 2014). Ke své skladbě Samomluva s marimbou natočil stejnojmennou filmovou verzi podle vlastního scénáře (2010).

Svoji hudební tvorbu publikoval u společností Panton, Supraphon, Editions Lemoine Paris, Triga Praha, Český hudební fond a Schott. Autorovy rukopisy jsou uloženy v archivech Českého hudebního fondu, Českého rozhlasu Praha a Knihovny HAMU. Je členem Společnosti českých skladatelů (AHUV) a sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost.