Ivo Babuška

Ivo Babuška v letech 1941 až 1945 absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Praze (Betlémská ulice). V r. 1945 vykonal doplňkovou maturitu na malostranské reálce a následně se zapsal na Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze (směr konstruktivně dopravní).[1]

Babuška vystudoval fakultu, která byla předchůdkyní Stavební fakulty ČVUT. V červnu 1949 se stal stavebním inženýrem (úspěšně zakončil druhou státní zkoušku)[1].

Ivo Babuška pracoval krátce na Ústavu ocelových konstrukcí u prof. F. Faltuse.[1]

Jeho zájmy o obory matematiky, které poskytovaly nástroje pro řešení praktických úloh stavební mechaniky, ho však v roce 1949 přivedly do Ústavu pro matematiku České akademie věd a umění, dnešního Matematického ústavu AV ČR, kde později až do roku 1968 působil jako ředitel.

V roce 1968 odjel legálně na roční vědecký pobyt do USA, kde již zůstal s celou rodinou (emigrace). Po mnoho let pak pracoval na Marylandské univerzitě v College Parku. Ve Spojených státech pokračoval intenzivně v aplikacích metody konečných prvků do praxe, a zůstal jim věrný dodnes. Od roku 1990, po pádu totalitního komunismu a otevření hranic Československa, jezdí opět do Prahy pravidelně. Dosud působí v Institute for Computational Engineering and Sciences, University of Texas, Austin.

První významný projekt, k jehož řešení Ivo Babuška v letech 1953–1956 přispěl, byl posouzení mechanického napětí způsobeného uvolňováním tepla při tuhnutí betonu při výstavbě přehradní hráze Orlík. V průběhu řešení tohoto problému vznikla řada disertačních prací celé jedné generace českých numerických matematiků, např. prof. Karla Rektoryse. Počítače v Československu tehdy nebyly, a tak všechny výpočty tehdy prováděla skupina výpočtářek Jarmila Vitásková, Růžena Pachtová a Jana Grünerová na elektromechanických kalkulačkách. Na ČVUT vyučoval aplikovanou matematiku.

Badatelské zaměření Iva Babušky se týká především aposteriorních odhadů chyby přibližného řešení a s tím spojené adaptivní metody konečných prvků, zasloužil se o rozvoj mechaniky kontinua. Vychoval desítky doktorandů, z nichž mnoho se už také proslavilo ve výpočtové matematice v USA nebo v Evropě. Ivo Babuška se proslavil svým dotazem „Will you sign the blueprint?“ (volně přeloženo „Víte, že se nakonec budete muset pod ten projekt podepsat?“), který kladl v diskusi všem řečníkům na všech konferencích, které se týkaly aplikací matematiky.

V roce 1956 založil časopis Aplikace matematiky (nyní Applications of Mathematics), který dodnes vydává Matematický ústav AV ČR. Spolu s profesorem Jaroslavem Kurzweilem založil v roce 1962 tradici vědeckých konferencí EQUADIFF. Ty se konají každé čtyři roky po řadě v Praze, Bratislavě a Brně.

Ve Spojených státech dlouhá léta organizoval dvakrát ročně neformální konferenci Finite Element Circus, kterou jeho pokračovatelé pořádají nadále. V roce 1994 založil nadaci – cenu pro mladé vědecké pracovníky,[2] kterou uděluje Česká společnost pro mechaniku společně s Jednotou českých matematiků a fyziků. Cena nese Babuškovo jméno a uděluje se, s přispěním jeho vlastních prostředků, každoročně.[2]

Profesor Ivo Babuška publikoval více než 300 vědeckých publikací z oblasti matematiky, čísel a mechaniky, zejména v době svého exilu. Několik z jeho knih bylo přeloženo do různých jazyků. Je členem více než 15 mezinárodních redakcí. Náleží mu řada ocenění, mezi něž patří např. cena Humbolt Award Spolkové republiky Německa, udílená matematikům, z českých ocenění např. čestná oborová medaile Bernarda Bolzana za zásluhy v matematických vědách, kterou mu udělila AV ČR. Byl též zvolen čestným zahraničním členem Učené společnosti ČR.

• V roce 1968 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda za vědecké práce o stabilitě a optimalizaci v numerické matematice.[3]
• V roce 1992 mu byla udělena Medaile pražské Karlovy univerzity.[1]
• V roce 1993 mu byla udělena Medaile České společnosti pro mechaniku.[1]
• V roce 1994 získal Birkhoffovu cenu americké matematické společnosti.[1]
• V roce 1994 mu byl udělen čestný titul Doctor of Science (Hon DSc), University of Westminster, London.[1]
• V roce 1996 pak udělen čestný titul Doctor of Sciences Honouris Causa na Brunel University, United Kingdom.
• V roce 1997 pak Doctor of Sciences Honoris Causa Univerzity Karlovy v Praze.
• V roce 2000 Honorary Doctorate, Helsinská technická univerzita.
• V roce 2007 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (dr. h. c.) Českého vysokého učení technického v Praze[4]
• Babuškovo jméno nese od roku 2003 asteroid 36060.
• U příležitosti 80. narozenin obdržel v Praze dne 29. května 2006 od Akademie věd ČR nejvyšší české akademické vyznamenání, čestnou medaili De scientia et humanitate optime meritis.