Jaroslav Kurzweil

Jaroslav Kurzweil (7. května 1926 Praha – 17. března 2022[1]) byl český matematik zabývající se především teorií obyčejných diferenciálních rovnic. Objevil po něm pojmenovaný Henstock-Kurzweilův integrál.

Jaroslav Kurzweil
Narození	7. května 1926 Praha
Úmrtí	17. března 2022 (ve věku 95 let)
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Čestný doktorát Masarykovy univerzity (2001) medaile Za zásluhy 1. stupeň (1997)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v rodině úředníka Pražské úvěrní banky. Byl formován zkušeností svého otce Jaroslava, který zakusil první světovou válku na východní frontě jako československý legionář. V letech 1945–1949 vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1950 obhájil pod vedením Vojtěcha Jarníka rigorózní práci věnovanou metrické teorii diofantických aproximací (RNDr.). K 1. červenci 1951 nastoupil na aspiranturu do Ústředního matematického ústavu, v roce 1953 začleněného do Matematického ústavu ČSAV, kde ho ovlivnil zejména Eduard Čech.[2]

V roce 1953 se Kurzweil stal první českým aspirantem vyslaným v rámci akademické výměny na zahraniční stáž do Polska. Z polských matematiků ho ovlivnili Kazimierz Kuratowski, Marceli Stark a zejména Władysław Orlicz. Pod jeho vedením se v Poznani věnoval analytickým operacím v Banachových prostorech. Orlicz Kurzweilovi vyjednal možnost prezentovat na jiných polských univerzitách své závěry, které byly posléze publikovány v časopise Studia Mathematica. V Poznani Kurzweil navázal kontakty rovněž s Orliczovými žáky: Jerzy Albrycht a Andrzej Alexiewicz. Získané kontakty v Polsku Kurzweil nevyužil pouze pro sebe, ale zprostředkoval je svým vrstevníkům. Během stáže v Polsku se také seznámil se svou budoucí manželkou Stefanií.[3]

Po návratu byl od 1. ledna 1954 vědeckým pracovníkem Matematického ústavu ČSAV, kde v 1955 zakončil vědeckou aspiranturu a obhájil titul CSc. Krátce na to byl jmenován vedoucím oddělení obyčejných diferenciálních rovnic. Výzkum v této oblasti rozvíjel organizováním pravidelných čtvrtečních seminářů, na jejichž půdě se potkávali matematici z různých institucí. Kurzweilovi se tak v prostředí Československa podařilo vytvořit typ semináře, s kterým se seznámil v Moskvě na stáži v roce 1957: prostředí, v němž se pravidelně setkávají odborníci z různě vzdálených končin, aby řešili a diskutovali matematické problémy. Do tohoto období spadá vznik nejznámější Kurzweilovy práce obsahující novou definici integrálu, celosvětově známého jako Henstockův-Kurzweilův integrál. Je známo, že Kurzweil ho definoval dříve (1957) a nezávisle na Ralphu Henstockovi (1963). Kurzweil společně se svým vrstevníkem Ivem Babuškou (nar. 1926) zorganizovali v roce 1962 první mezinárodní konferenci v Československu věnovanou diferenciálním rovnicím – EQUADIFF. Další konference se konaly střídavě v Bratislavě, Brně, Praze. V oblasti diferenciálních rovnic Kurzweil úzce spolupracoval s mladšími kolegy v ústavu: Zdeněk Vorel, Ivo Vrkoč, Jiří Jarník, Štefan Schwabik, Jan Kučera. Rozvíjel spolupráci také se slovenským matematikem Pavlem Brunovským (obhájil kandidátskou práci pod Kurzweilovým vedením) a polským matematikem Tadeuszem Ważewským, tvůrcem krakovské školy diferenciálních rovnic. V akademickém roce 1968/69 Kurzweil hostoval na Univerzitě Warwick v Coventry a pobýval v Anglii s celou rodinou. Rozhodl se vrátit do Československa, s ohledem na širší rodinu i ze zájmu o kolegy ze svého semináře. Do roku 1970 byl vedoucím redaktorem Časopisu pro pěstování matematiky (od roku 1956) a členem vědeckého kolegia matematiky ČSAV (1966–1970 místopředsedou). V roce 1968 byl jmenován členem korespondentem ČSAV, řádným členem na konci roku 1989. Prezídium Československé akademie věd ho k 1. únoru 1990 pověřilo vedením Matematického ústavu ČSAV, později Matematického ústavu AV ČR (do roku 1996).[4]