Ivan Mrkvička

Ivan Mrkvička (bulharsky Иван Мърквичка, původním jménem Jan Václav Mrkvička[1]; 23. dubna 1856 Vidim[2] – 16. května 1938 Praha) byl český malíř, který aktivně přispěl k uměleckému životu v Bulharsku, nově osvobozeném od turecké nadvlády, na konci 19. a počátku 20. století. Je považován za jednoho ze zakladatelů bulharského moderního malířství.[1][3]

Ivan Mrkvička
Ivan Mrkvička: Autoportrét (1926)
Narození23. dubna 1856
Vidim
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. května 1938 (ve věku 82 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, učitel a básník
DětiIvan Ivanov Mărkvička
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodil se v obci Vidim nedaleko Dubé, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a na mnichovské akademii. Mrkvička přišel do Plovdivu v roce 1881 na pozvání vlády tehdejší Východní Rumelie. Zde působil jako učitel kreslení na gymnáziu.[4] Spolupracoval s nejvýznamnějšími kulturními osobnostmi ve městě - Ivanem Vazovem, Konstantinem Veličkovem, Petko Karavelovem, Petko Slavejkovem.

Mrkvička uspořádal svou první samostatnou výstavu v roce 1886 a podílel se na dvou společných výstavách s Antonem Mitovem. Během jeho období v Plovdivu vytvořil některé ze svých nejznámějších děl: Sakadžii (1886), Cikánská veselice (1887), Prodavač drůbeže (1887), Tržiště v Plovdivu (1883, 1888) a další.

V roce 1889 se usadil v Sofii, v roce 1896 byl jedním ze zakladatelů Národní akademie umění.[5] Do Plovdivu se krátce vrátil v roce 1892, aby se zúčastnil na speciální výstavě v hlavním pavilonu Plovdivských veletrhů. Na výstavě představil 15 obrazů, včetně Ulice v Plovdivu, a sochu s názvem Bulharsko - patron zemědělství a řemesel. Byl také autorem oficiálního plakátu výstavy.

Mrkvička výborně zvládal klasické malířské a kreslířské techniky a jeho tvorba byla konzervativní, ač se blížil k českému symbolismu[6]. Nejvýznamnější úspěchy dosáhl v zachycení každodenního života, ale maloval také obrazy s historickými náměty a je autorem mnoha vysoce kvalitních portrétů (např. cara Ferdinanda I. nebo carevny Eleonory).[7] Byl jedním z tvůrců tehdejšího znaku Bulharska[8] a znaku Sofie.[9] V roce 1918 se stal členem Bulharské akademie věd.

Z Bulharska se vrátil zpátky do Čech v roce 1921. Zde se věnoval hlavně malování portrétů, mimo jiné i významných politiků (např. Přemysla Šámala, Karla Baxy, Václava Klofáče).[3]

Ivan Mrkvička zemřel v Praze 16. května 1938.

Řadu Mrkvičkových obrazů vlastní Sofijská městská galerie a Národní galerie v Praze[6].

Galerie
  • Žena ze Smileva (1931)
  • Žena ze Smileva (1931)
  • Tři sestry: Moesie, Thrákie a Makedonie (1915)
  • Dušičky (1890)
  • Tržiště v Plovdivu (1888)
  • Račenica

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Mrkvička na anglické Wikipedii.

  1. Muzeum představilo odkazy na „bulharského“ umělce od Dubé. Českolipský deník.cz [online]. 25.4.2013 [cit. 2015-12-20]. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Horní Vidim
  3. Z bulharského alba Ivana Mrkvičky [online]. Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě [cit. 2015-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-02.
  4. ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885. Brno, 2012 [cit. 2015-12-20]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Václav Štěpánek. s. 58. Dostupné online.
  5. About Us [online]. National Academy of Arts [cit. 2015-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
  6. MACHALICKÝ, Jiří. Návrat bulharského Čecha. Lidové noviny. 2016-11-08, s. 10.
  7. Jan Ivan Mrkvička [online]. České centrum Sofie, 19.11.2008 [cit. 2015-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13.
  8. Figures of Plovdiv: Ivan Mrkvicka (1856-1938) [online]. Plovdiv Guide, 1. 1. 2012 [cit. 2015-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
  9. РАЖДАНЕТО НА ГЕРБА [online]. СТОЛИЧНА ОБЩИНА официален сайт [cit. 2015-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-24. (bulharsky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.