Ivan Horváth

Narodil se v rodině právníka a slovenského národovce Cyrila Horvátha. V letech 1914–1922 studoval na gymnáziu v Bratislavě, pak práva na Univerzitě Komenského (zde promoval roku 1928), Univerzitě Karlově, na univerzitě v Drážďanech a v letech 1924–1927 diplomacii na Sorbonně v Paříži. Ve 30. letech pracoval jako koncipient a advokát, od roku 1939 ve vlastní advokátní praxi v Senici. Za tzv. slovenského štátu se angažoval v odboji. Od ledna 1944 byl po kooptaci členem Slovenské národní rady a účastnil se Slovenského národního povstání. Byl tehdy ještě organizován jako sociální demokrat. Profiloval se i jako umělec. Měl blízko k okruhu davistů a k umělecké avantgardě. Publikoval krátké prózy, novely a loutkové hry. Překládal z francouzštiny.[3]

Po osvobození se stal členem Ústředního výboru KSS, podle některých zdrojů byl i členem Sboru pověřenců coby pověřenec sociální péče (v přehledu členů Sboru pověřenců ale jeho jméno nefiguruje[4]) a místopředsedou Slovenské národní rady v letech 1945-1948. Byl zároveň šéfredaktorem časopisu Kultúrny život. V letech 1948–1949 působil jako delegát ČSR při OSN a v období let 1948–1950 coby velvyslanec v Maďarsku.[3]

Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice.[5] Na podzim 1947 se za KSS podílel na mocenském nátlaku na nekomunistické strany na Slovensku s cílem změnit poměry ve prospěch KSS.[6]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946.[7]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Byl jejím místopředsedou. Zasedal zde do roku 1946.[8] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady opětovně.[9]

V roce 1950 byl v rámci procesů s takzvanými buržoazními nacionalisty obviněn. S vyšetřovateli spolupracoval a doznával se k většině bodů obžaloby. Na cele byl dočasně umístěn s představitelem válečného slovenského státu Šaňo Machem (podle historika Jana Rychlíka patrně za účelem odposlechů). Podle obžaloby se měl účastnit na činnosti buržoazně nacionalistické skupiny, podílel se na vyzvědačství a trestných činech velezrady a sabotáže.[10] V letech 1950–1959 byl vězněn. Po propuštění nastoupil roku 1959 jako zaměstnanec Úřadu sociálního a penzijního zabezpečení v Bratislavě.[3]