Ivan Fjodorov

Ve vedení expedice nahradil nemocného Jacoba Gense, i když vedení zpočátku odmítal převzít s odůvodněním, že trpí na následky kurdějí, především otékáním nohou a obtížnou chůzi.[6] Na expedici s ním vyplul geodet Michail Gvozděv, navigátor Kondratij Moškov a 39 dalších námořníků. Svatý Gabriel se plavil do dosud neprozkoumaných a nezmapovaných oblastí, které měla expedice proplout a prozkoumat. Ihned na začátku se mezi nemocným Fjodorovem a Gvozděvem objevily neshody, které pramenily z rozdílné mentality obou námořníků. Zatímco Fjodorov byl zkušený námořník a kormidelník, jehož zdravotní stav byl vážný, Michail Gvozděv byl zdravý, ambiciózní s mnoha teoretickými znalostmi, ale prakticky neměl žádné zkušenosti.[4]

Výprava po obeplutí Kamčatky se přiblížila k ústí řeky Anadyr, poté vyplula k novým neznámým ostrovům. Dne 13. srpna proplula kolem východního cípu Asie, který dnes nese název Děžňovův mys, přičemž se pokusili přesvědčit zdejší domorodé obyvatelstvo k platbě jasaku, ti ale odmítli a neprojevili zájem ani o obchod. Od mysu pokračovali dále k ostrovu, který zahlédl již Vitus Bering. Při bližším průzkumu zjistili, že se nejedná o jeden ostrov, ale o dva menší, které pojmenovali Gvozděvovými ostrovy. Z východního ostrova souostroví spatřili americkou pevninu, přičemž se domnívali, že vidí další velký ostrov a tak vypluli k němu.[7] Dne 21. srpna 1732 zakotvili poblíž mysu, který pojmenovali mys Gvozděva, který dnes nese název Mys Prince z Walesu a je nejzápadnější bodem severní Ameriky. Oba mořeplavci tak byli prvními, kteří v Beringově průlivu spatřili a dopluli k oběma břehům amerického i asijského kontinentu.[8] Povětrnostní podmínky jim neumožnili zakotvit a vystoupit na břeh, proto pluli směrem k jihu. Podle účastníka plavby I. Šurikina pluli pět dní jihovýchodním směrem podél zalesněného pobřeží, kde viděli občas jurty domorodců, pak se obrátili na jihozápad a při 168° západní šířky objevili menší ostrov, který dnes nese název Kingův ostrov.[2][9] Nemocný Fjodorov prakticky nevycházel ze své kajuty, námořníci trpěli nedostatkem potravin i vody a po Michailu Gvozděvovi požadovali návrat na Kamčatku, ten pokračoval stále na jih a odvolával se na nemocného Fjodorova, že jen on může dát rozkaz k návratu na Kamčatku. Nakonec ho posádka přesvědčila a 27. září 1732 se Svatý Gabriel vrátil zpět do Nižněkamčatsku.

Gvozděv společně s nemocným Fjodorovem připravovali zápisy ze své expedice a na konci roku 1732 Gvozděv odeslal podrobnou zprávu. V únoru 1733 těžce nemocný Fjodorov zemřel.

Po osmi letech byl nalezen v Nižněkamčatsku Fjodorovův deník z plavby, v němž byla obsažena první kompletní mapa průlivu, který později anglický objevitel James Cook nazval Beringovým jménem. Fjodorov a Gvozděv jsou skutečnými objeviteli Beringova průlivu, protože popsali a zmapovali oba jeho břehy, zatímco Vitus Bering americký břeh vůbec nespatřil.[2][5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Фёдоров, Иван (мореплаватель) na ruské Wikipedii.

• Michail Spiridonovič Gvozděv