Italské egejské ostrovy

; vlajka	; znak
	Hymna: Giovinezza
	Motto: Per l'onore d'Italia
geografie
hlavní město:	Rhodos
rozloha:	2668 km²
	obyvatelstvo
počet obyvatel:	132 289 roku 1936
jazyky:	řečtina, italština, turečtina
náboženství:	řecké pravoslaví, římskokatolické, islámské
	státní útvar
státní zřízení:	v držení
měna:	Italská lira
vznik:	1912
zánik:	1943
	státní útvary a území
	Sandžak Rhodos
	Sandžak Chios
	Britské egejské ostrovy
	Dodekanéská kampaň

Italské egejské ostrovy (italsky Isole italiane dell'Egeo; řecky Ιταλικά νησιά του Αιγαίου), do roku 1923 nazývané jako Italské okupované egejské ostrovy (italsky Isole occupate italiane dell'Egeo; Τα ιταλικά κατεχόμενα νησιά του Αιγαίου), byla skupina dvanácti hlavních ostrovů (Dodekanés) v jihovýchodní části Egejského moře, které spolu s okolními ostrůvky patřily v letech 1912 – 1943 k Italskému království.

Historie

Dodekanés až na Kastellorizo byly roku 1912 během Italsko-turecké války součástí Itálie. Roku 1912 Itálie souhlasila v souladu s "dohodou Ouchy" s návratem ostrovů do Osmanské říše, avšak s neurčitostí textu, prozatímní správu vedla dále Itálie. Roku 1923 se Turecko v Lausannské smlouvě vzdává veškerých nároků na ostrovy. Během První svétové války byl ostrov Kastellorizo obsazen Francií a roku 1919 byl připojen k Itálii. Dodekanés bylo anektováno Fašistickou Itálií se jménem Possedimenti Italiani dell'Egeo.

Roku 1923 civilní guvernéři nahradili vojenské velitele. Italská politika vůči domorodému obyvatelstvu měla dvě fáze: zatímco guvernér Mario Lago liberální diplomat, favorizoval mírové soužití mezi různými etnickými skupinami a Italové vybírali strategii integrace, jeho nástupce Cesare Maria De Vecchi se pustil do nucené kampaně italianizace ostrovů.

Jediným odvětvím, kde Lago byl neochotný bylo náboženství: východní ritus byl potlačen a sloužilo se jen v katolické ritu.

Italština byla povinným jazykem a na školách se řečtina učila jako dobrovolný jazyk.

Mussolini chtěl z ostrovů udělat "vitríny" - ukázkové území Italské koloniální říše, a proto se pustil do série masivních veřejných prací, nové silnice, monumentální stavby v souladu s fašistickou architekturou aj. Mnoho příkladů italské architektury lze stále nalézt na ostrovech:

Grande Albergo delle Rose (dnes "Casino Rodos"), postavený Florestanem Di Fausto a Michelem Plataniou
Casa del Fascio of Rhodes
Chiesa di San Giovanni, postavený Florestanem Di Fausto
Teatro Puccini (dnes Národní divadlo)
Palazzo del Governatore, postavený Florestanem Di Fausto
Villaggio rurale San Benedetto (dnes Kolymbia)
Città di Portolago (dnes Lakki) - ostrov Leros

Po italské kapitulaci v září 1943 se ostrovy staly bojištěm Němců, Britů a Italů. Němci zvítězili ačkoliv roku 1944 byli vyhnáni z území Řecka. Ostrovy byly obsazeny až do konce Druhé světové války. Po skončení války se dostaly pod britskou prozatímní vládu. Roku 1947 se Mírovou smlouvou dostaly pod vládu Řecka.

Administrativní členění

Ostrovy (italské jméno v závorce)	Území	Populace
Rhodos (Rodi) a závislé ostrůvky	1412 km²	60 244
Patmos (Patmo) a závislé ostrůvky	57,1 km²	3214
Leipsoi (Lisso)	17,4 km²	993
Kalymnos (Calino) a závislé ostrůvky	128, 2 km²	15 338
Kos (Coo)	296 km²	20 003
Astypalaia (Stampalia) a závislé ostrůvky	113, 6 km²	1767
Nisyros (Nisiro) a závislé ostrůvky	48 km²	2375
Symi (Simi) a závislé ostrůvky	63, 6 km²	6176
Tilos (Piscopi) a závislé ostrůvky	64, 3 km²	1227
Halki (Calchi) a závislé ostrůvky	30, 3 km²	1476
Karpathos (Scarpanto) a závislé ostrůvky	306 km²	7893
Kasos (Caso) a závislé ostrůvky	69, 4 km²	1913
Megisti (Castelrosso) a závislé ostrůvky	11, 5 km²	2267
Italské egejské ostrovy	2668, 3 km²	132 289

Zdroj: Census of 1936

Zdroj: Annuario Generale, Consociazione Turistica Italiana, Roma, 1938

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Islands of the Aegean na anglické Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.