Issa Kobajaši

Issa Kobajaši (japonsky 小林 一茶, Kobajaši Issa; 15. června 1763, Kašiwabara, provincie Šinano19. listopadu 1827, tamtéž) byl japonský básník a laický buddhistický mnich sekty Džódó Šinšú známý jako autor básní haiku. Vlastním jménem Nobujuki Kobajaši (小林信之) proslul pod svým uměleckým jménem Issa, což v japonštině znamená "šálek čaje". Patří mezi čtyři největší mistry haiku, kam jsou kromě něho ještě řazeni Macuo Bašó, Buson Josa a Masaoka Šiki.

Issa Kobajaši
Narození15. června 1763
Kašiwabara, provincie Šinano
Úmrtí5. ledna 1828 (ve věku 64 let)
Kašiwabara, provincie Šinano
Místo pohřbeníMyōsen-ji
Povoláníbásník, malíř a spisovatel
StátJaponsko Japonsko
Žánrhaiku, deníky
Významná dílaThe Spring of My Life
Last Days of Issa's Father
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Issův sklad v Kašiwabaře

Život

Pocházel z rodiny středního rolníka. Ve věku tří let ztratil matku. O pět let později se jeho otec znovu oženil, ale starala se o něho i nadále jeho babička, která však zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Otec jej pak pro neustálé konflikty s macechou poslal do Eda do učení. Během učňovských let se začal zajímat o poezii haiku, ve dvaceti čtyřech letech ji začal studovat u básníka Čikua Kobajašiho, který byl hlavou básnické školy Nirokuan (二六庵). Ve dvaceti devíti letech začal svou sedmiletou pouť po Japonsku a poté žil poměrně nuzně v Edu. Když onemocněl jeho otec, vrátil se do rodné vsi, aby jej ošetřoval. Po jeho smrti roku 1801 se musel soudit se svou macechou o dědictví, protože ta si nárokovala otcův majetek celý. Po dlouhých letech soudních pří získal polovinu otcova majetku a mohl se ve čtyřiceti devíti letech usadit v rodném domě. O rok později se oženil a založil rodinu. Avšak v raném věku mu zemřely tři děti a roku 1823 i manželka. O rok později se opět oženil, ale během tří měsíců se manželství rozpadlo. O dva roky později se oženil ještě jednou. Když pak roku 1827 přišel při požáru o dům, ubytoval se ve skladu, který dodnes stojí. Zde také roku 1827 zemřel.[1]

Dílo

Jako básník byl Issa Kobajaši velmi plodný. Dochovalo se téměř 20 000 jeho básní, ve kterých s něžným pohledem a dětskou čistotou zaznamenával své pocity a postřehy. Nepřidržoval se zcela tradičních pravidel pro básně haiku a výrazně rozšířil jejich tematický okruh, když kromě přírodních motivů (měsíc, květy, vítr, voda, zvířata, hmyz) kladl důraz také na soucítění se slabými. Používal i hovorové výrazy a dialekt, humor i satiru. Velká část jeho básnické tvorby je obsažena v jeho denících psaných poetickou prózou haibun, kterých je celkem osm. Nejvíce jsou oceňovány:

  • Čiči no šúen nikk (1801, 父の終焉日記. Deník z posledních dnů otcových), deník z doby, kdy ošetřoval svého na smrt nemocného otce.
  • Šičiban nikki (181018, 七番日記, Sedmý deník),
  • Hačiban nikki (181921, 八番日記, Osmý deník).

Z básnických sbírek je nejznámější Ora ga haru (1819, おらが春, Moje jaro), ve které vyjádřil svou radost nad narozením dcery i žal nad její smrtí. V jeho pracích se dá také nalézt více než 250 básní renga (dlouhá báseň skládaná v kolektivu), na nichž spolupracoval.[1]

Ukázka z poezie

I v obraze pekla
si na plotě
zpívá skřivánek

Nezabíjej mouchu
nevidíš, jak spíná ručičky
jak prosí?

Žába se tváří
jako by právě vykvákala
na oblohu mrak

(přeložil Antonín Líman)

Česká vydání

Externí odkazy

Reference

  1. Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 168–169
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.