Isabelle de Charrière

Isabelle de Charrière (20. října 1740, Utrecht, Nizozemsko – 27. prosince 1805, Colombier, Švýcarsko), známá také jako Belle van Zuylenová, rodným jménem Isabella Agneta Elisabeth van Tuyll van Serooskerke, byla nizozemská spisovatelka řazená k osvícenství. Nejoceňovanější částí jejího díla je korespondence.

Isabelle de Charrière
Isabelle de Charrière (1766)
Rodné jméno	Isabella Agneta Elisabeth van Tuyll van Serooskerken
Narození	20. října 1740 Slot Zuylen
Úmrtí	27. prosince 1805 (ve věku 65 let) Colombier
Povolání	překladatelka, hudební skladatelka, romanopiskyně, spisovatelka, dramatička, básnířka, esejistka a filozofka
Choť	Charles Emmanuel de Charrière, Seigneur de Penthaz (od 1771)
Rodiče	Diederik Jacob van Tuyll van Serooskerken, Heer van Zuylen en Westbroek a Jacoba Helena de Vicq
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházela z bohaté, šlechtické, liberálně orientované rodiny, která jí poskytla vzdělání, jež nebylo pro dívky v té době obvyklé, a to i v oblasti přírodních věd. Téma vzdělávání dívek posléze prostupovalo jejím literárním a publicistickým dílem. Od roku 1750 pobývala v Ženevě a posléze ve Francii, kde si osvojila francouzštinu a začala ji upřednostňovat. Nizozemštinu dokonce pozapomněla a po návratu do vlasti se jí musela znovu učit. Nadále však psala francouzsky, proto v Nizozemsku nebylo její dílo zpočátku tolik známé a doceněné. Nakonec se natrvalo usadila ve Švýcarsku.

Měla řadu nápadníků, patřil k nim i skotský spisovatel James Boswell. Nakonec si vzala šlechtice Charles-Emmanuela de Charrière de Penthaz, soukromého učitele svého bratra. Dochovala se nicméně rozsáhlá korespondence mezi ní a Boswellem, stejně si dopisovala s řadou dalších osobností, především s politickým filozofem Benjaminem Constantem (napsali spolu i epistolární román) nebo německým spisovatelem Ludwigem Ferdinandem Huberem. Velmi intimní charakter má korespondence se švýcarským důstojníkem David-Louisem Constant d'Hermenchesem. Krom toho napsala i několik románů a brožur o politické situaci v Nizozemsku, Francii a Švýcarsku.

Byla obdivovatelkou díla Jean-Jacquese Rousseaua a pomáhala s posmrtným vydáním jeho práce Confessions. Měla ambivalentní vztah k francouzské revoluci. Po jejím vypuknutí pomáhala řadě francouzských aristokratů, kteří před revolucí uprchli do Švýcarska, jejich zprávám o povaze revoluce však příliš nevěřila. I předtím byla známa jako sžíravý kritik aristokratických kruhů, její román Le Noble z roku 1763 byl ostrou satirou na život šlechty. Ač byl vydán anonymně, její autorství vyšlo najevo a její rodina si vymohla stažení knihy z prodeje.