Irving Fisher

Irving Fisher se narodil v Saugerties v New Yorku. Jeho otec byl učitel a církevní ministrant, který vychoval svého syna s myšlenkou, že musí být užitečným členem společnosti. I přes to, že byl vychován v náboženské rodině, se později stal ateistou.[8]

Jako dítě měl pozoruhodné matematické schopnosti a smysl pro vynalézavost. Týden po přijetí na vysokou školu Yale mu zemřel otec ve věku 53 let. Irving po smrti svého otce pracoval převážně jako doučovatel, aby zaopatřil svoji matku a bratra. V roce 1888 získal bakalářský titul s výbornými studijními výsledky a byl rovněž zvolen za člena společnosti Skull and Bones.[9]

V roce 1891 Fisher získal doktorát na Yale University. Po absolvování univerzity Yale studoval Fisher v Berlíně a Paříži.

Jeho poradci byli teoretický fyzik Willard Gibbs a sociolog William Graham Sumner. Jako student ukázal Fisher mimořádný talent a sklony k matematice, ale zjistil, že ekonomie nabízí větší prostor pro jeho ambice a sociální zájmy. Jeho diplomová práce, publikovaná Yalem v roce 1892 pod názvem Matematická vyšetřování v teorii hodnoty a cen, byla důkladným vývojem teorie obecné rovnováhy. Když začal Fisher práci psát, nebyl si vědom toho, že francouzský matematický ekonom Léon Walras a jeho evropští učedníci již pokryli podobnou tematiku. Nicméně, Fisherova práce byla velmi významným příspěvkem a byla evropskými mistry, jako je Francis Edgeworth, okamžitě uznána jako prvotřídní. V letech 1895–1935 působil na univerzitě Yale jako profesor ekonomie a od roku 1935 jako emeritní profesor.

Mezi lety 1896-1910 editoval literární časopis Yale Review a byl aktivní v mnoha naučných společnostech, institucích a sociálních organizacích. V roce 1918 se stal prezidentem Americké ekonomické asociace. Americká matematická společnost ho vybrala jako svého laureáta na cenu Gibbs pro rok 1929.[10] V roce 1918 se stal prezidentem Americké ekonomické společnosti. Jeho práce na poli matematické ekonomie byla vysoce sofistikovaná a uznávaná předními ekonomy tehdejší doby. V roce 1930 Fisher spoluzakládal s Ragnarem Frischem a Charlesem F. Roosem Ekonometrickou společnost a stal se též jejím prvním prezidentem.

Získal také cenu New York Medical Society za vynález stanu pro léčbu obětí tuberkulózy.

Fisher byl plodným spisovatelem, produkujícím žurnalistiku, technické knihy a články zabývající se různými společenskými otázkami, které se týkají první světové války, dvacátých a třicátých let 20. století. Vytvořil několik praktických vynálezů, z nichž nejpozoruhodnějším byl tzv. „index viditelného registračního systému“, který nechal patentovat v roce 1913 a později v roce 1925 ho prodal Kardexu Randovi. Toto a jeho následné akciové investice z něho udělaly bohatého muže, dokud nebyl zasažen velkou hospodářskou krizí v roce 1929.

Fisher byl také aktivním bojovníkem za společnost a zdraví, zastáncem vegetariánství, prohibice a eugeniky.[11]

V 1893 se oženil s Margaret Hazardovou, vnučkou průmyslníka na Rhode Islandu a sociálního reformátora Rowland G. Hazarda.

Zemřel v New Yorku v roce 1947 ve věku 80 let.

Krach na newyorské burze a následná velká hospodářská krize stála Fishera značnou část jeho osobního bohatství a akademické reputace. Známá je jeho předpověď devět dní před krachem, kdy předpověděl, že ceny akcií zřejmě dosáhly tzv. trvale vysoké hladiny. [18] 21. října 1929 Fisher prohlásil, že se trh pouze zbavuje extrémních složek společnosti a následně vysvětlil, proč si myslí, že ceny stále zatím nedosáhly své opravdové hodnoty a měly by tak ještě narůst. Ve středu 23. října na zasedání bankéřů oznámil, že „bezpečnostní hodnoty ve většině případů nebyly navýšeny“. Měsíce po krachu stále ujišťoval investory, že se situace co nejdříve napraví. Ovšem jakmile krize udeřila v plné síle, varoval, že probíhající deflace byla příčinou katastrofální kaskádové platební neschopnosti, která v tu dobu trápila americkou ekonomiku, jelikož deflace navýšila reálnou hodnotu dluhů v amerických dolarech. Fisher byl natolik zdiskreditován, jednak svými prohlášeními z roku 1929 a jednak zkrachováním jeho vlastní firmy, kterou založil, že se pouhá hrstka lidí pozastavila nad jeho analýzou hospodářské krize o deflaci dluhu. Namísto toho se většina lidí obracela k myšlenkám Keynese, ovšem od 80. let se Fisherova teze o deflaci dluhu opět vrací do ekonomického podvědomí.

Profesor ekonomie právnické školy v Miami Lawrence Lokken udělal čest[19] knize Irvinga Fishera z roku 1942 konceptem, který stál za reformou zvanou Unlimited Savings Accumulation Tax, která byla zavedena americkým senátem v roce 1995 těmito senátory: Pete Domenici (Nové Mexiko), Sam Nunn (Georgie) a Bob Kerrey (Nebraska). Koncept spočíval v tom, že zbytečné výdaje (jež jsou zákonem obtížně definovatelné) lze zdanit tím, že se zdaní příjem vyjma všech čistých investic a úspor a vyjma rozpočtu na nezbytné nákupy, čímž se získají prostředky dostupné pro investice.

V roce 1898 byla Fisherovi diagnostikována tuberkulóza, tatáž nemoc, na kterou zemřel jeho otec. Po třech letech strávených v sanatoriu se nakonec plně zotavil. Tato zkušenost ho dovedla k tomu stát se aktivistou v oblasti zdravotnictví. Byl jedním ze zakladatelů Life Extension Institute, v jehož rámci vydal bestsellerovou knihu Jak žít: Pravidla pro zdravý život na základě moderní vědy v roce 1915. Doporučoval pravidelně cvičit a omezit požívání červeného masa, tabáku a alkoholu.  V roce 1924 napsal pro časopis Reader’s Digest článek proti kouření, ve kterém argumentoval, že tabák redukuje svalovou hmotu, její odolnost a životní sílu a že v menší míře působí jako narkotický jed, opium a alkohol.[20] Fisher podporoval vládní prohibici alkoholu ve 20. letech a napsal tři příručky, ve kterých se zastával prohibice ve Spojených státech z důvodu zlepšení veřejného zdraví a ekonomické produktivity.[21] Také obhajoval eugeniku, když sloužil ve vědecké poradní radě Eugenics Record Office a jako první prezident americké eugenické společnosti.[22]

Když byla jeho dceři diagnostikována schizofrenie, nechal ji Fisher léčit ve státní nemocnici v Trentonu v New Jersey. Ředitel této nemocnice, psychiatr Henry Cotton, věřil v teorii ohniska nákazy, podle níž jsou duševní poruchy výsledkem působení infekční tkáně v kořenech zubů, útrobách střev a dalších místech v těle. Cotton také tvrdil, že odstranění této tkáně může pomoci zmírnit pacientovu duševní poruchu. V Trentonu podstoupila Margaret Fisherová operaci, kdy jí byly odstraněny části střeva, což nakonec vedlo k její smrti. Irving Fisher přesto zůstal přesvědčený o platnosti léčby Cottona.