Irene Kirpal

Narodila se v židovské úřednické rodině jako třetí ze šesti dětí. Měla tři sestry a dva bratry. Otec byl soukromým úředníkem. Vychodila národní a měšťanskou školu. V letech 1902–1912 pracovala jako vychovatelka, od roku 1912 byla členkou rakouské sociální demokracie. Roku 1915 se stal předsedkyní ženské stranické organizace v Ústí nad Labem a roku 1918 členkou zemské komise. V Ústí nad Labem se angažovala v obecní samosprávě, byla v letech 1918–1920 členkou obecního zastupitelstva.[2][3]

Od roku 1919 byla členkou a od roku 1938 i náměstkyní předsedkyně celostátního ženského výboru DSAP.[2] V parlamentních volbách v roce 1920 byla za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR zvolena do Národního shromáždění. Mandát pak obhájila ve všech následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935.[4] Poslanecké křeslo ztratila na podzim 1938 v souvislosti se změnami hranic Československa.[5] Patřila k velmi aktivním poslankyním, podala 16 pozměňovacích návrhů a 6 resolucí, většinou týkající se sociální problematiky např. ochrany matek a kojenců, úpravy platů a právních poměrů pěstounek na mateřských školách, reorganizace dívčího školství (PSP ČR, ©1920–1925). Desetkrát vystoupila v rozpravě. Stejně jako několik dalších kolegyň se také vyjádřila k zákonu o reorganizaci dívčích škol odborných a o úpravě poměrů učitelstva na těchto školách a k zákonu o částečném zákazu námezdného kojení. Jako představitelka sociální demokracie často se stavěla do pozice mluvčí pracujících žen.

Od roku 1938 pobývala v exilu ve Velké Británii. Zde působila jako členka Rady československých žen a v německých ženských organizacích. V roce 1947 se vrátila do Československa.[6]

Profesí byla soukromnicí. Podle údajů z roku 1935 bydlela v Ústí nad Labem,[7] kde organizovala protifašistické demonstrace. Při jedné z nich byla běsnícím davem dokonce vážně zraněna a málem přišla o oko. Zajímavostí jistě je informace, že manželem její sestry Leonie, zavražděné nacisty v Treblince, byl Ciril Globočnik, strýc Obergruppenführera SS Odila Lotaria Globocnika, velitele „Operace Reinhard“, který byl přímo zodpovědný za tři miliony mrtvých židů v koncentračních táborech a tedy přímo své tety Leonie.