Ioan Zotta

Narodil se v roce 1840 v Kysselen (Kyseliv),[2] podle jiného zdroje v Boroutz (Borivci).[1]

V roce 1858 absolvoval gymnázium v Černovicích a nastoupil na Vídeňskou univerzitu, na které byl roku 1863 promován na doktora práv. Nastoupil pak do státní služby k zemské vládě v Bukovině. Z tohoto úřadu odešel v roce 1868, aby se mohl věnovat správě statků, které mu odkázal jeho strýc Constantin.[2] Podle jiného zdroje pracoval u zemské vlády až do roku 1871 jako vládní koncipista.[1]

Národnostní byl Rumun.[3] V závěru života předsedal rumunskému spolku v Bukovině Concordia.[2] Byl i politicky aktivní. Od roku 1876 až do své smrti zasedal jako poslanec Bukovinského zemského sněmu. Patřil mezi významné a aktivní zemské poslance. Zasedal v četných sněmovních výborech. Byl akcionářem lokálních železničních drah.[2] V roce 1877 usedl na sněm za kurii velkostatkářskou, od roku 1878 zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Zastavna.[1]

Působil rovněž jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil ve volbách roku 1879 za kurii venkovských obcí v Bukovině, obvod Vyžnycja, Kicmaň atd. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1885.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Dr. Johann von Zotta, statkář, bytem Novoselycja.[5] Na Říšské radě se po volbách roku 1879 uvádí jako federalista,[6] po volbách roku 1885 coby člen Hohenwartova klubu[7] (tzv. (Strana práva).[1]

Zemřel v noci z 19. na 20. března 1896.[3][8] Zemřel na svém statku v Novoselycji.[1]

Jeho manželkou byla baronka Hormuzaki. Měl dceru Helene von Flondor a dva syny, Octaviana a Severa.[2]