Interleukin 13

Gen pro lidský IL13 je lokalizovaný na chromozomu 5q31 a nachází se v oblasti genů kódujících IL4, se kterým sdílí strukturní podobnost, IL5, IL3 a GM-CSF. Genovým produktem IL13 je 146 aminokyselin dlouhý monomerní protein o velikosti 13 kDa tvořený čtyřmi alfa-helixy.[2]

IL13 patří spolu s IL4 a IL5 do Th2 cytokinové rodiny, která je asociovaná s polarizačním transkripčním faktorem GATA3. Kromě výše zmíněného STAT6 je IL13 signalizace spojovaná i s aktivací PI3K, STAT3 a MAPK drah.[3]

Protein IL13 se váže na nízkoafinní heterodimerní receptor složený z IL-4Rα a IL-13Rα1 podjednotek, který interaguje i s IL4 - každý z těchto ligandů však spouští odlišnou signalizaci specifickým zapojením rozdílných JAK kináz. Druhým receptorem pro IL13 je vysokoafinní monomerní "decoy" receptor IL-13Rα2, který cytokin vychytává, ale neiniciuje aktivaci signálních drah a slouží tedy jako negativní regulátor. Produktivní signalizace aktivovaná vazbou IL13 na nízkoafinní heterodimerní receptor finálně vede k dimerizaci a jaderné translokaci dimeru transkripčního faktoru STAT6.[4]

IL13 je produkovaný aktivovanými CD4+ T lymofyty během Th2-polarizované imunitní odpovědi - například během alergických reakcí či v obraně proti extracelulárním parazitům. IL13 může být produkovaný i buňkami přirozené imunity, jako jsou eosinofily, bazofily, žírné buňky, NK buňky, NKT buňky a ILC2 buňky.[3]

Primární role IL13 je popsaná v imunitní odpovědi při infekci helminty, kde funguje na několika úrovních - stimuluje produkci hlenu v pohárkových buňkách, indukuje uvolňování faktorů přitahující eosinofily a indukuje zvýšení produkce protilátek typu IgE v B lymfocytech.[5]

IL13 podporuje proces fibrózy a brání tedy správnému hojení tkáně během chronických infekcí, především v dýchacím traktu. Jednonukleotidový polymorfismus v IL13 je asociovaný s výskytem astmatu, významně se podílí například na vzniku astmatu rezistentního na léčbu glukokortikoidy a obecně je asociovaný s různými typy chronických dýchacích potíží.[4]