Inscenovaná fotografie

Inscenovaná nebo také aranžovaná fotografie je strategicky komponovaný fotografický snímek, ve kterém se klade důraz na motiv a rozvržení prvků v obraze – před expozicí nebo v průběhu expozice. Během inscenování prvků obrazu se mohou některé významy sdělovaného obsahu spojovat a vyvolat v divákovi určité emocionální reakce. Opakem fotografického inscenování je momentka.

„ Rozvržení prvků v obraze, jednotlivé rekvizity a „herci“ ani prostředí nejsou produktem náhodného setkávání, ale autorovy vůle. “
— Petr Vilgus, 2011[1]
Fotografování reklamy na vitamíny Squibb ve fotografickém studiu Peake & Whittingham, Toronto, Kanada, 1922

Vymezení

Důraz na technickou kvalitu snímku v inscenované fotografii je velmi vysoký – ale pouze jako prostředek k dosažení cíle. Na rozdíl od například lomografie nebo výtvarné fotografie, kde technika ani technické parametry nejsou důležité.

Přesnost obsahu obrazu – v souvislosti se způsobem práce – je sekundární. Na rozdíl od vědecké fotografie, chronofotografie nebo dokumentární fotografie je realita sekundární - důležitá je výpověď obrazu.

Rozdělení
  • Pasivní inscenace (nejnižší úroveň produkce). Mění se pouze zorný úhel, clona a expoziční čas.
  • Aktivní manipulace s objektem (střední stupeň inscenace). Mění se již obsah obrazu. Všechny modifikované prvky (objekty) jsou pasivní. Mění se osoby, předměty a osvětlení scény.
  • Aktivní inscenace objektů (nejvyšší úroveň inscenace). Zásadně má vliv na obsah obrazu. Má kontrolu a vliv na všechny prvky v obrazu a jejich interakci. Teatrální gesta subjektu typu „úsměv, prosím!“
  • Nejnižší
  • Střední
  • Nejvyšší úroveň inscenace

Hitler
Adolf Hitler – pečlivě inscenovaná nacistická propaganda

Typickým příkladem je propaganda během nacistické diktatury. Obrázky byly pečlivě komponované pro navození požadované emoce. Vzhledem k tomu, že Hitler byl na mnoha fotografiích „nevrlý“, musel být navozen opačný dojem. V tomto příkladě byl použit lehký teleobjektiv, hlavní postava umístěna do zlatého řezu, okolní prostředí je mírně rozostřené, ale zůstává rozpoznatelné. Židle a lampa vytváří pomyslnou diagonálu, což dává obrazu hloubku. Objekty na stole jsou uspořádány volně, nepřekrývají se, rostlina vytváří příjemnou atmosféru, která byla v té době v kancelářích velmi vzácná. Hitler sedí uvolněně na stole v poměrně neobvyklé inscenaci, která rovněž představuje ležérnost. Umístění malovaného portrétu Fridricha II. Velikého – pruského krále a největšího vojevůdce 18. století – v pozadí rozhodně není náhodné. Silné boční šikmé světlo vytváří výstižnost, dodnes se používá při portrétování mužů. Dodatečné osvětlení reflektory z horního pravého a levého rohu zabraňuje ostrým stínům.

Lenin

Existují dvě fotografie s Leninem, které se velmi často používají jako příklady politicky motivované fotomanipulace. Zatímco na prvním obrázku je přítel a společník Lenina Lev Davidovič Trockij (a Lev Kameněv) ještě vidět, později byl odstraněn vložením další překližky zdi, protože po Leninově smrti upadl Trockij ve Stalinovu nemilost.

Přestože kvalita obou snímků je relativně špatná, jsou na nich dobře vidět jednotlivé fáze vzniku. Fotograf Grigorij Petrovič Goldštejn byl podstatně výše, než ostatní demonstranti. Lenin je umístěn na diagonále, kromě červené sovětské vlajky.

Druhý snímek byl zabírán z větší výšky a komponován tak, aby horní okraj překližkové zdi byl v souladu s davem, takže Lenin pak vizuálně vyniká z davu. Proti světlejšímu pozadí kontrastuje jeho tmavé oblečení.

Zatímco Trockij vlevo zvyšuje množství demonstrantů a částečně z davu vyčnívá, na druhém snímku je Lenin od davu jasně oddělen a výstižněji zobrazen jako revoluční vůdce.

Galerie

Odkazy

Reference
  1. Časopis DIGIFoto, č. 2, 2011, článek Petr Vilgus: Dělejte scény, str. 34

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.