Inkubace vejce

Inkubace čili proces vývoje embrya různých druhů je různá. Inkubace kukačky černozobé je pouhých 10–11 dní,[1] zatímco inkubace albatrosa stěhovavého či kiviho hnědého je až okolo 80 dní. Inkubace uvedených ptáků je přerušovaná. Snad nejdelší nepřerušovaná inkubace (kolem 65 dní) je inkubace tučňáka císařského.[2] Inkubace tabonovitých je 49–90 dní v závislosti na teplotě v „inkubátoru“, kterým je organický materiál v noře nebo navršený v kupě nebo písek.

Stálou teplotu nutnou k vývoji embryí zajišťuje většina ptáků sezením na vejcích. K přenosu tepla pomáhá tzv. hnízdní nažina čili neopeřená část na spodní straně ptačího těla, která zajišťuje efektivní přenos tepla. Kůže nažiny bývá tvrdší, s vysokým počtem cév, čímž je zajištěn zvýšený přísun tělesného tepla k vejcím.[3] Ne všichni ptáci sedí na vejcích – tabonovití kladou vejce mj. do nahromaděného rostlinného materiálu, ve kterém se vytváří teplo tlením (jako v kompostu). Pobřežník černobílý částečně využívá sluneční teplo.[4] Stepokur jihoafrický hnízdící v afrických pouštích naopak potřebuje vejce ochlazovat, proto je stíní tělem a křídly.[5]

Sezení na vejcích je pro řadu druhů energeticky náročné, např. albatros stěhovavý, který hnízdí v chladných podmínkách subantarktidy, ztrácí během sezení okolo 85 g denně.[2]

Někteří ptáci (vrubozobí) před opuštěním hnízda (kvůli potravě) zakrývají vejce vlastním prachovým peřím, aby udrželi vejce v teple.[3]

• Ornithology in laboratory and field – náhled na obálku a první strany publikace
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Inkubace vejce na Wikimedia Commons