Inka Rybářová

Dětství prožila Inka v obci Mistrovice v Orlických horách. Dědeček, otec i matka byli učitelé. Učila se hrát na klavír a kytaru. Po přestěhování do Kladna chodila do LŠU na hodiny sólového zpěvu, herectví, tance a rytmiky. Vystudovala Gymnázium v Kladně, v Praze konzervatoř a Pedagogickou fakultu UK.

Od 14 let sama připravovala v Kladně pravidelné pořady pro děti Hrátky, v 15 letech začala zpívat s hotelovou skupinou Václava Škváry a zúčastňovat se pěveckých soutěží Mladá píseň Jihlava, Rosiana atd. Jako studentka 3. ročníku SŠ vyhrála 1. místo v celostátní československé soutěži SOČ s prací Všechny děti jsou naše [2]. V roce 1986 začala pracovat v Domě čs. dětí na Pražském hradě jako programová pracovnice a připravovat pořady pro děti všech věkových kategorií. V té době začala brigádně pracovat jako reportérka Čs. rozhlasu Mikrofórum – Juniorzóna. V roce 1989 se stala redaktorkou a dramaturgyní nově vznikající umělecké agentury M-ART, zaměřené na vyhledávání nových talentovaných umělců. Po revoluci nastoupila na místo scenáristky v TV Prima. Svým dětským hlasem natočila v režii Jiřího Horčičky pro ČR1 pohádku Modrý pták a nadabovala řadu animovaných filmů pro děti. Příležitostně spolupracovala s Prof. PhDr. Zdeňkem Matejčkem, CSc. předním dětským psychologem v oblasti otázek vlivu kultury na vzdělávání a socializaci dětí. S Upírem Krejčím v roce 2012 natočili a odvysílali celou roční sérii zábavných televizních kabaretů Up.Paráda. Manžel Zdeněk Rybář je herec a doprovází ji jako jevištní partner, který s ní tvoří zábavnou moderátorskou dvojici Inka a klaun Rybička.

Mnoho projektů Inka připravuje sama a s velkým úspěchem je realizuje pod vlastní agenturou Dendy. V roce 2003 se svým manželem odúčinkovali přes 280 pořadů[3]. Její literární i hudební tvorba se stala  součástí vzdělávacího programu českého školství a stále připravuje další novinky v knižní, hudební i jevištní podobě.

Na soutěži Schoolovision, která každoročně probíhá ve Skotsku se Česká republika 2x umístila na 1. místě s písničkami "Hejkal" v roce 2011[4] a "Mek, mek, medů" v roce 2014[5] od Inky Rybářové (bylo zapojeno 41 států Evropy). Písničky do soutěže natočily děti pod vedením paních učitelek ze ZŠ Husova 17, Brno.

Inka je představitelka hudebního stylu Baby POP, založeného na moderním psychologickém přístupu k vývoji dítěte. Dbá se v něm na rytmus vyhovující dětem k realizaci dětského tance, na poučnost děje textu a srozumitelnost slov, na nevulgární vyjadřování a na citový dopad na výchovu. Inka vydala sedm CD pro naše nejmenší, kde je autorkou hudby i textu: Písničky ze země dětí, Hop sem – hop tam, Město klaunů, Haló, haló, Cukrárna písniček, Zlatá rybka, Námořnický bál.

Dále otextovala i CD Já jsem já  zpěvačce L. Kosinové k písničkám o lásce, citech a snech.

Pro děti píše od roku 2009 pohádky do časopisu Báječná školka[6] a pod vydavatelstvím Albatros – Portál následně vydala 4 knihy těchto pohádek Matýsek a Majdalenka (2011 – 2015). Dále vydala obrázkový zpěvník Zpíválek s notami, akordy a texty. Její pracovní listy Hrátky s Inkou 1. a 2. díl pomáhají dětem ve vývoji motoriky, psaní a logického přemýšlení.

Inka se pro děti snaží pracovat i jinak. Její petice na podporu Klokánku, petice za zvýšení trestní sazby za brutální týrání dětí i sbírka na léky pro Stáníka proti spinální svalové atrofii[7] ji nestaví jen mezi uznávané umělkyně, ale také mezi lidi, kteří se snaží pomoci těm, kteří to sami nedokáží.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Inka Rybářová na Wikimedia Commons