Informační asymetrie

Informační asymetrie se týká přijímání rozhodnutí v případech, kdy jedna strana má více nebo lepší informace než ta druhá. Je to pojem z teorie smluv nebo ekonomie. Tato asymetrie u transakcí porušuje rovnováhu sil, což může někdy způsobit, že transakce budou neefektivní a v nejhorším případě to způsobí až selhání trhu.[1]

Informační asymetrii lze ukázat na situaci, kdy jedna strana je prodávající a druhá kupující. Když má prodávající lepší informace, transakce s větší pravděpodobností proběhne ve prospěch prodávajícího. Například když se prodává ojetý vůz, stav vozu a tedy i jeho tržní hodnotu zná prodávající pravděpodobně mnohem lépe než kupující. Prodávající má tedy informační převahu, kterou může využít.[2][3]

Naopak při sjednávání vlastního zdravotního pojištění není pojistník (kupující) vždy povinen uvádět úplné údaje o svých zdravotních rizicích. Neposkytnutím těchto informací pojišťovně pojistník zaplatí stejné pojistné jako někdo, kdo bude s mnohem menší pravděpodobností v budoucnu požadovat výplatu plnění.[4]

Informační asymetrie se rozšiřuje i na chování mimo ekonomiku. Z teorie mezinárodních vztahů vyplynulo, že i války mohou být způsobeny asymetrickými informacemi[5] a že „většina velkých válek moderní doby byla výsledkem toho, že si vůdci špatně spočítali své vyhlídky na vítězství“. Mezi národními vůdci existují asymetrické informace, když existují rozdíly v tom, co vědí (neboli čemu věří) o vzájemné výzbroji, kvalitě a taktice vojenského personálu, odhodlání, geografické situaci, politickém klimatu nebo třeba jen o relativní pravděpodobnosti různých výsledků, anebo kde mají neúplné informace o motivaci ostatních.[6]

Informační asymetrie je protikladem k dokonalé informaci, která je klíčovým předpokladem neoklasické ekonomie. V roce 1996 byla udělena Nobelova pamětní cena za ekonomii Jamesi A. Mirrleesovi a Williamu Vickreymu za jejich „zásadní příspěvky k ekonomické teorii pobídek pokud účastníci trhu mají asymetrické informace“.[7] To vedlo Nobelův výbor k uznání důležitosti informačních problémů v ekonomii. Později dostali další Nobelovu cenu v roce 2001 George Akerlof, Michael Spence a Joseph E. Stiglitz za jejich „analýzy trhů s asymetrickými informacemi“.[8]