Informální učení

Jedná se o učení v rámci běžných aktivit, z prostředí, interakcí s rodinou, přáteli nebo jakýmkoliv jiným člověkem. „Člověk je může získat z práce či činnosti, kterou se zabývá, ale i v rámci svého volného času, při cestování, sledování televize, rozhlasu, četbou, navštěvováním divadla, kina, různých kulturních akcí, výstav, koncertů apod.“[2]

Existují tři typy učení, které se navzájem liší. Hlavní odlišnost informálního učení od ostatních typů spočívá v tom, že informální vzdělávání není nezbytné záměrné. Je to takové učení, které nemusí být jednoduše rozpoznatelné dokonce samotnými účastníky. Může být cílené. Důležitým rozdílem mezi neformálním a informálním vzděláváním je to, že informální učení se nemusí uskutečňovat z rozhodnutí člověka, kdežto neformální vzdělávání je záměrná dobrovolná aktivita.

V mezinárodních diskuzích jsou s konceptem informálního učení spojena jména Johna Deweyho a později Malcolma Knowlesa hlavně v kontextu vývojové psychologie. Ze začátku informální vzdělání bylo cokoliv, co nepatřilo ke škole a neformálním vzdělávacím kurzům. Následně se význam slova rozšířil, ale stejně začal z toho, že forma výuky byla organizována, jen ale nebyla financována.

• Noc kostelů
• Muzejní noc
• Open House Praha
• Celé Česko čte dětem
• Program Mládež v akci

Program Mládež v akci probíhal v letech 2007–2013 a dá se ho zařadit k neformálnímu a informálnímu vzdělávání. Je to součásti programu Evropské unie, který je zaměřen na volnočasové aktivity mladých lidí. Předchůdcem je program Mládež (2000–2006).[3] Program podporuje takové činnosti, jako mezinárodní výměny, Evropské dobrovolné služby, iniciativy mládeže a aktivity zaměřené na rozvoj kvalifikace pracovníků s mládeží. Je to program, kterého se můžou zúčastnit lidí od 13 do 30 let, avšak hlavní cílovou skupinou jsou lidi ve věku 15-28.

• Formální vzdělávání
• Neformální vzdělávání