Indové v Jihoafrické republice

Indové v Jihoafrické republice jsou menšinou, která má podle sčítání z roku 2011 okolo 1 300 000 příslušníků a tvoří tak 2,7 % obyvatelstva země.[1] Indové žijí převážně v provincii KwaZulu-Natal.

Rasová mapa JAR v roce 1979

Indičtí přistěhovalci v durbanském přístavu, konec 19. století

Prodejna indických potravin ve Stellenboschi

Již v 17. století přiváželi Nizozemci do jižní Afriky otroky z Indického subkontinentu,[2] masový příliv Indů však nastal po roce 1860, kdy byl zaveden systém indenture: na místo černých otroků přišli jako levná pracovní síla smluvní dělníci z Britské Indie, kteří se kvůli dluhům nemohli z nevýhodného kontraktu uvolnit.[3] Usazovali se především v přístavu Durban, který je dosud označován ze největší indické město mimo samotnou Indii.[4] Oranžský svobodný stát zakázal přistěhovalectví Indů na své území.

Materiální postavení Indů se časem zlepšilo, začali zastávat kvalifikovaná místa, o která běloši neměli zájem. Pracovali jako obchodníci, řemeslníci, zahradníci, železničáři i na nižších úřednických postech, stále však nebyli plnoprávnými občany. Roku 1893 přišel do jižní Afriky Mahátmá Gándhí a otevřel si v Johannesburgu advokátní kancelář. Začal bojovat proti diskriminaci indických přistěhovalců, roku 1894 založil Natalský indický kongres. Za druhé búrské války se postavil na stranu Britů a sestavil sbor indických dobrovolníků, ani tato pomoc však nevedla ke zlepšení právního postavení Indů.[5] V Transvaalu mohli Indové pobývat jen na zvláštní povolení, v roce 1913 zrušil místní soud platnost hinduistických a islámských sňatků. Na protest proti tomu zorganizoval Gándhí v září 1913 velký pochod Indů z Natalu do Transvaalu a dosáhl změny zákona, šlo o první úspěšný případ taktiky zvané satjágraha.[6]

Po zavedení politiky apartheidu byli jihoafričtí Indové zařazeni do rasové skupiny Asiatů a nuceni žít odděleně od bílého obyvatelstva, museli se vystěhovat z bohatších čtvrtí. Nesměli navštěvovat vysoké školy, proto založili v roce 1972 vlastní University of Durban-Westville. Omezené volební právo dostali až v roce 1983, kdy byla po referendu zřízena zvláštní indická komora parlamentu.[7] Po zrušení apartheidu zastupuje zájmy indického obyvatelstva strana Minority Front, která však kromě Durbanu a okolí nemá výraznější vliv.[8]

Jihoafričtí Indové vyznávají hinduismus (47,3 %), islám (24,6 %) nebo křesťanství (24,4 %).[9] Nejvýznamnějším hinduistickým chrámem je Clairwood Shree Siva Soobramoniar Temple v Durbanu. Většina z nich hovoří anglicky, indické jazyky se drží hlavně u přistěhovalců z první generace. Indické menšině je určeno vysílání durbanské rozhlasové stanice Lotus FM, v místních kinech se často promítají bollywoodské filmy.[10] Z jihoafrické indické komunity pocházejí např. herec Adhir Kalyan a komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová, indického původu jsou také mnozí jihoafričtí hráči kriketu.