Incident u holešovských kasáren

Kolem páté hodiny ranní 21. srpna 1968 vstoupil do Holešova elitní tankový prapor ze Lvova, který v následujících hodinách obklíčil holešovské kasárny.[2] Sovětské velení si dalo mimořádně záležet, aby elitní výsadkové útvary československé armády obklíčilo ještě dříve, než se jejich velitelé vzpamatují.[3] To se mu nepodařilo. Československé výsadkáře, kteří patřili k elitě armády a kteří byli vycvičeni provádět diverzi, vzbudil již ve tři hodiny ráno bojový poplach.[4] Velitelé kasáren v čele s podplukovníkem Vladimírem Košanem se rozhodli kasárna bránit. Jednalo se o jediná kasárna v celém Československu, která 21. srpna nespadla pod kontrolu Sovětské armády.[4] První střet se odehrál u brány kasáren.[4] Když se sovětský voják u brány kasáren zeptal: „Jak to, že máte zbraně?“, dostal odpověď „Vy je máte také!“.[4] Výsadkáři odmítli kasárna vydat a byli připraveni bojovat. Byli vyzbrojeni plastickými trhavinami, protitankovými střelami, samopaly a padáky.[4] Ráno se k výsadkářům dostala od velení Zpravodajské správy Generálního štábu (vojenské rozvědky) zpráva, že byli vedoucí představitele KSČ Sověty uneseni.[4][5] Zároveň dostali za úkol je osvobodit a přivézt zpět.[5] Výsadkáři se snažili získat informace, kde se Alexandr Dubček nachází.[5] Zprávy byly neurčité.[5] Podle některých měl být Dubček na utajeném místě v Československu, jiné hovořily o Polsku nebo o oblasti dřívější Podkarpatské Rusi.[5][6] V noci z 21. na 22. srpna bylo proto z kasáren v Holešově, na které mířily děla sovětských tanků, tajně vyvedeno deset ozbrojených mužů v civilu, aby střežili strategické objekty ve městě, a šedesát mužů s výzbrojí a zásobami do blízkých lesů jako přípravná fáze pro případnou akci.[2][5][6] Šedesátičlenný oddíl přes střelnici v Dobroticích po skupinách pokračoval nad obec Přílepy, kde se skryl v zemljankách.[6] Po třídenním vyčkávání v lese se ale komando vrátilo v tichosti do kasáren.[4] Vyšlo totiž najevo, že Dubček i s ostatními československými politiky je už v Moskvě, a plán na jejich záchranu je tudíž nerealistický.[5] K ozbrojenému střetu nakonec nedošlo.[7] Holešovským vojákům se podařilo Sověty přesvědčit, aby kanóny tanků otočili na opačnou stranu.[7] Po několika dnech se navíc okupanti stáhli do okolních ulic a na pole.[7] Později zakotvili u lesa v několik kilometrů vzdálených Přílepech, kde měli stanoviště až do října.[7]

Vojákům 7. výsadkového pluku byly vyčítány protisovětské postoje a jednotka byla v roce 1969 rozpuštěna.[2] Část vojáků i velitelů přešla do jiných útvarů.[2]

Holešovští výsadkáři spolu s dalšími útvary rozvědky ze Zbiroha a Litoměřic kromě toho zajišťovali svými vysílačkami svobodné rozhlasové vysílání.[5] Všem za to následně hrozilo obvinění z velezrady.[5]

Velitel pluku podplukovník Vladimír Košan (1927–2010), ale také náčelník štábu major Jiří Dufek (1932–2018) a bývalý velitel pluku Miroslav Šedina (1930–2010), který tou dobou sloužil na Zpravodajské správě Generálního štábu, pod kterou holešovský útvar spadal, byli propuštěni z armády a politicky perzekvováni.[2]

Komunistický režim se snažil incident podobně jako jiné pro něj nepohodlné události veřejnosti utajit. Vojáci mezi sebou neztratili kontakt a po pádu režimu v roce 1994 založili Klub výsadkových veteránů Holešov.[8] Kromě řady prospěšných aktivit si každoročně připomínají dramatické události v srpnu 1968.[8] V prosinci 2018 jim předseda Senátu Jaroslav Kubera udělil pamětní list Senátu.[9]

O 7. výsadkovém pluku zvláštního určení v Holešově se zmiňuje několik publikací. Patří mezi ně například dílo Dagy Minkewitzové Výsadkáři: 60 let v čele armády z roku 2007, dílo Františka Sovadiny Osmašedesátý: 7. výsadkový pluk zvláštního určení Holešov 1961–1969 z roku 2008 nebo dvě díla Jiřího Dufka Jednotky zvláštního určení: Z Prešova do Holešova 1957 – 1969 z roku 2011 a VÚ 7374 z roku 2013.