Inđija
Inđija (v srbské cyrilici Инђија, maďarsky Ingyija/India) je město v jižní části srbské Vojvodiny poblíž Bělehradu. Patří k menším městům; v roce 2011 měla 26 025 obyvatel. Administrativně je součástí Sremského okruhu. Nachází se nedaleko dálnice, spojující města Novi Sad a Bělehrad. Okolí města je hustě osídleno.
Inđija Инђија | |
---|---|
Hlavní silnice a katolický kostel | |
znak | |
Poloha | |
Souřadnice | 45°2′31″ s. š., 20°4′26″ v. d. |
Stát | Srbsko |
Okruh | Sremský |
Inđija | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 26 025 (2011) |
Správa | |
Telefonní předvolba | 022 |
PSČ | 22320 |
Označení vozidel | IN |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Inđija je obklopena zemědělsky intenzivně obdělávanou krajinou. Ve blízkosti města se nachází velká nákupní zóna, kterou navštěvují především obyvatelé obou největších srbských měst.
Historie
První písemná zmínka o tomto sídle pochází z roku 1455, kdy bylo uvedeno jako majetek šlechtického rodu Sulyovců. Tehdy se území dnešního Sremu, resp. Vojvodiny nacházelo na území Uher. Později se stalo součástí Osmanské říše. Středověké sídlo se nenacházelo přímo v lokalitě současného středu města, ale severněji od něj. V tureckých záznamech existují zmínky kontinuálního osídlení Inđije od 16. do 18. století. V roce 1746 zde bylo sečteno 60 domácností, roku 1791 zde již žilo cca tisíc lidí v 122 domácnostech. Místní obyvatelstvo bylo o slovanský prvek obohaceno především po tzv. Stěhování Srbů. V této době se zde začali usazovat v rámci kolonizace dolních Uher také i příslušníci dalších národností, např. Němci (tzv. Dunajští Švábové, Maďaři, ale i Češi).
V polovině století devatenáctého zde odstartoval drobný průmyslový rozvoj. Postaven byl parní mlýn, který dokázal denně naložit deset povozů s moukou. Následně byla založena cihelna a později nábytkárna, továrna na výrobu kožešin a roku 1912 i lihovar. Městu hodně prospěla výstavba železnice, díky níž bylo přímo napojeno na větší města, jakými byly Novi Sad (Újvidék) nebo Subotica (Szabadka). Roku 1897 byla otevřena střední škola, v roce 1911 i místní elektrárna.
V roce 1939 byla přes město vybudována první moderní silnice.
Mezi dvěma světovými válkami byla Inđija jedním z nejrozvinutějších měst na území dnešní Vojvodiny. Vzhledem k početné německé menšině byla i kulturním centrem podunajských Němců v regionu Sremu. Němci byli vyhnáni na závěr druhé světové války. Po skončení konfliktu bylo město dosídleno lidmi z celé tehdejší Jugoslávie.
V rámci industrializace a modernizace celé Jugoslávie zde byly zbudovány početné továrny, rozvinuta byla výroba textilu, potravinářských výrobků, stavebního materiálu, zpracování kovů apod. Dařilo se i malým a středním podnikům.
Kultura a kulturní památky
Dochován je zde zámek rodu Pejačevićů (srbsky Dvorac grofa Pejačevića) a jejich letní sídlo. Místní katolický kostel je zasvěcen sv. Petru.
Doprava
Jižně od města je vedena železniční trať Bělehrad–Záhřeb, která má v blízkosti města svoji zastávku. Východně od centra potom prochází i trať do Maďarska (která byla v druhé dekádě 21. století předmětem modernizace na vysokorychlostní trať).
Dálnice A1 je vedena východně od města.
Známé osobnosti
- Oskar Sommerfeld (1885–1973), malíř
- Oskar Feldtänzer (1922–2009), rakouský historik
- Zoran Janković (* 1974), fotbalista a trenér
- Miroslav Raduljica (* 1988), basketbalista
- Nemanja Ilić (* 1992), fotbalista
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku India (település) na maďarské Wikipedii.