Impresário

Impresário (italsky impresario, z impresa "společnost")[1] byl v 17. až 19. století šéf (případně i majitel) opery nebo divadla nebo operního či divadelního souboru, srovnatelný s dnešním intendantem nebo divadelním producentem. Byl ředitelem a tedy zodpovědný za finance, ekonomické hodnocení a marketing produkce a celého divadelního domu.

Historie

Termín impresário má svůj původ ve společenském a ekonomickém světě italské opery, kde od poloviny 18. století do 30. let 19. století byl impresário klíčovou postavou při organizaci lyrické sezóny.[2] Majitelé divadla, většinou amatéři z řad šlechty, pověřili impresária angažováním skladatele (do 50. let 19. století se očekávalo, že opery budou nové), orchestru, zpěváků, kostýmů a kulis, to vše za značného finančního rizika.

V roce 1786 Wolfgang Amadeus Mozart satirizoval stres a emocionální chaos v jednoaktové frašce Der Schauspieldirektor („Divadelní ředitel").

Antonio Vivaldi neobvykle vystupoval jako impresário i skladatel; v roce 1714 řídil sezóny v Teatro San Angelo v Benátkách, kde po jeho opeře Orlando finto pazzo následovala řada dalších.

Alessandro Lanari (1787–1852), který začínal jako majitel obchodu s kostýmy, byl impresáriem v řadě úspěšných sezón, které produkoval pro divadlo Teatro La Pergola ve Florencii. Uvedl premiéry první verze opery Macbeth Giuseppe Verdiho, dvě opery Vincenza Belliniho a pět oper Gaetana Donizettiho, včetně Lucia di Lammermoor.

Domenico Barbaia (1778–1841) začínal jako číšník v kavárně a pak vydělal jmění v milánské opře La Scala, kde měl také na starosti provoz hazardu a zavedl ruletu.

Vévodkyně Elisabeth Sophie z Meklenburska[3] byla cembalistka, která předsedala severoněmecké dvorní hudbě sedmnáctého století jako impresário.

Skladatel Georg Friedrich Händel byl známý impresário, který své opery uváděl v Londýně ve vlastním divadle, a byl tedy uměleckým vedoucím a výkonným ředitelem v jedné osobě. To platí i pro Williama Shakespeara v jeho žánru. Taková personální unie nebyla obvyklá; impresáriem byl často mecenáš, který přispíval penězi.

Dalším vlivným impresáriem byl Sergej Ďagilev, zakladatel a ředitel baletu Ballets Russes.

Berlínský divadelní producent Max Reinhardt je dodnes považován za příklad role impresária. Přezdívku impresário měl v Lipsku také Peter Degner.

Moderní využití

Tradiční termín se stále používá v zábavním průmyslu k označení producenta koncertů, zájezdů a dalších událostí v hudbě, opeře, divadle a dokonce i v rodeu.[4] Mezi významné moderní impresária v tradičním slova smyslu patří Thomas Beecham, Rudolf Bing, Sergej Ďagilev, Richard D'Oyly Carte, Fortune Gallo, Sol Hurok, Sarah Caldwell, Andrew Lloyd Webber, Aaron Richmond a producent jazzových festivalů George Wein. Bill Graham, který produkoval hudební show v The Fillmore Auditorium v San Franciscu, byl známý jako impresário rockové hudby.

Aplikace termínu

Termín impresário je příležitostně používán pro ostatní, jako jsou nezávislí kurátoři muzeí umění[5] a organizátoři konferencí, kteří mají vedoucí roli při organizování akcí.

Obrazní impresáriové

Jacques-Yves Cousteau o sobě řekl, že byl impresáriem vědců,[6] protože spolupracoval s vědci při průzkumu pod vodou. Nicholas Wade popsal Jamese D. Watsona a E. O. Wilsona v The New York Times jako impresária děl Charlese Darwina.[7]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Impresario na německé Wikipedii a Impresario na anglické Wikipedii.

  1. New Oxford American Dictionary. Impresa: podnik; listina; společnost. Mondadori's Pocket Italian–English English–Italian Dictionary. Termín je někdy chybně napsán jako impressario.
  2. Rosselli, John (1984). The Opera Industry in Italy from Cimarosa to Verdi: The Role of the Impresario. Cambridge University Press. .
  3. Porter, Cecelia Hopkins (2012). Five Lives in Music : Women Performers, Composers, and Impresarios from the Baroque to the Present. Urbana: University of Illinois Press. ISBN 9780252037016.
  4. "Broadway Rodeo". Časopis Time18. října 1937. Archivováno z originálu 2. června 2008.
  5. "New Impresario for the Showcase". Časopis Time. 24. listopadu 1967. Archivováno z originálu 1. října 2007
  6. Jacques-Yves Cousteau. Archivováno 2007-12-03 na Wayback Machine na Bartleby.com
  7. Nicholas Wade (25. října 2005). "Long-Ago Rivals Are Dual Impresarios of Darwin's Oeuvre". („Dávní rivalové jsou dvojí impresáriové Darwinova díla“) The New York Times.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.