Imperatrica Jekatěrina Velikaja

Imperatrica Jekatěrina Velikaja (rusky Императрица Екатерина Великая, carevna Kateřina Veliká) byla druhou jednotkou ze tří bitevních lodí (dreadnoughtů) třídy Imperatrica Marija ruského carského námořnictva. Stavba probíhala v loděnici v Nikolajevu společně s dvěma sesterskými loděmi a došlo ke zpožděním způsobeným některými změnami původní konstrukce, které vedly k mírnému zvýšení výtlaku a šířky trupu. Byla dokončena v roce 1915 a sloužila v Černomořském loďstvu. 5. ledna 1916 během vyplutí na moře riskovala potopení, když si ji ruský torpédoborec Bystryj spletl s nepřátelskou lodí a vypálil na ní sedm torpéd, z nichž ji žádné nezasáhlo. Jindy se zas utkala s bitevním křižníkem Yavûz Sultân Selîm (bývalý německý SMS 'Goeben), ale většinou jen kryla akce jiných plavidel bez toho, aby vypálila z hlavních zbraní. Mezi časté akce patřily minové operace u Bosporu a pobřeží Anatolie. Po únorové revoluci v roce 1917 byla přejmenována na Svobodnaja Rossija (Свободная Россия, Svobodné Rusko).

Základní údaje
Typ:	dreadnought
Třída:	Imperatrica Marija
ruské carské námořnictvo
Jméno:	Imperatrica Jekatěrina Velikaja
Jméno podle:	Kateřina Veliká
Zahájení stavby:	30. října 1911[Pozn. 1]
Spuštěna na vodu:	6. června 1914
Uvedena do služby:	15. října 1915
RSFR
Jméno:	Svobodnaja Rossija
Osud:	Potopena 18. června 1918
Takticko-technická data
Výtlak:	25 039 t
Délka:	169,5 m
Šířka:	28 m
Ponor:	8,7 m
Pohon:	20 kotlů Yarrow, 4 parní turbíny, 4 lodní šrouby 27 000 shp (20 000 kW)
Rychlost:	21 uzlů (39 km/h; 24 mph)
Dosah:	1 680 nám. mil (3 110 km; 1 930 mi) při 21 uzlech (39 km/h; 24 mph)
Posádka:	1 154 námořníků
Pancíř:	125–262 mm pás 25–50 mm paluba 250 mm věže 250 mm barbety 300 mm velitelská věž
Výzbroj:	12× kanón ráže 305mm (4×3) 18× 130mm kanón 3× 75mm kanón 2× 450mm torpédomet
Operační nasazení
Nasazení:	První světová válka

Když se německé jednotky v květnu 1918 přiblížily k městu, byla ze Sevastopolu evakuována, ale následující měsíc byla potopena v přístavu Novorossijsk, když Němci požadovali, aby ji Rusko předalo podle podmínek brestlitevského míru.[1] Torpédoborec Kerč na ni vypálil čtyři torpéda, přičemž to čtvrté způsobilo obrovskou explozi, po které se loď převrátila a za čtyři minuty potopila.[1] Během 20. let nebyl učiněn žádný pokus o vyzvednutí a její záchranu. Z jejího vraku byly vyzvednuty jen granáty ráže 305 mm. K přístupu k muničním skladům byly používány výbušné nálože až do jednoho dne roku 1930, kdy výbuch odpálil hlavici torpéda, která způsobila výbuch blízkého zásobníku prachu a vrhla sloupec vody do výšky 100–120 metrů do vzduchu. Nikdo nebyl zraněn, ale práce tohoto typu přestaly,[2] ačkoli části strojů a kotlů byly později ještě zachráněny.[3]