Il Gesù

Il Gesù ([džezú], česky kostel Jména Ježíš) je mateřský kostel Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) v Římě. Byl postaven v letech 1568–1580 podle plánů Jacopa Barozziho da Vignola a pod vedením Giacoma della Porta. Jednolodní raně barokní stavba s kupolí a bočními kaplemi bez věže stojí na náměstí Piazza del Gesù, nedaleko od Piazza Venezia a od památníku Viktora Emmanuela II. Kostel je pokládán za jednu z prvních barokních staveb a stal se vzorem pro stovky jezuitských kostelů po celém světě – například pro kostel svatého Ignáce v Praze.

Il Gesu
Průčelí kostela
Místo
StátItálie Itálie
Souřadnice41°53′45″ s. š., 12°28′47″ v. d.
Architektonický popis
ArchitektJacopo Barozzi da Vignola, Giacomo della Porta a Michelangelo Buonarroti
Stavební slohbarokní architektura, renesanční architektura a manýrismus
Výstavba1568
Další informace
Oficiální webOficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Interiér kostela
Kupole
Kazatelna

Historie

Kostel stojí na místě staršího kostela P. Marie, kam se zakladatel jezuitů, svatý Ignác z Loyoly, chodíval modlit. Roku 1551 navrhl, aby se zde postavil řádový kostel. Kardinál B. da Cueva oslovil Michelangela, který se dokonce nabídl, že projekt udělá zdarma. Stavbou byl však pověřen J. da Vignola. G. della Porta stavbu dokončil; podílel se hlavně na stavbě kupole, apsidy a upravil také návrh průčelí.

Podle N. T. Whitmana[1] je stavba výrazem změn katolické liturgie po tridentském koncilu. Nemá předsíň, takže návštěvník vstupuje přímo do hlavního prostoru. Opouští schéma baziliky s bočními loděmi, příčná loď je jen naznačena, takže vzniká jednotný prostor, soustředěný k hlavnímu oltáři, jako tomu bylo už u kazatelských kostelů (františkánských a dominikánských) od 13. století. Opouští sloupy a vytváří velké plochy stěn, které se hodí pro malířskou výzdobu, stejně jako jednoduchá valená klenba, osvětlená vysoko položenými okny s lunetami.

Kostel byl vysvěcen roku 1584 a až do zrušení jezuitského řádu (1773) byl také sídlem jeho nejvyššího představeného (generála). Při opravách v 19. století bylo upraveno i vnitřní zařízení. Od roku 1967 je také titulárním kostelem některého z kardinálů.

Popis

Jednolodní stavba bez věží je 75 m dlouhá a 35 m široká (loď 25 m) a má bohatě členěné průčelí, rozdělené do dvou poschodí, s typickými velkými volutami a trojúheníkovým štítem. Prostorná loď má valenou klenbu, zcela pokrytou freskami, stejně jako vnitřek kupole a lucerny. Přepážky mezi bočními kaplemi nahrazují vnější opěráky a kaple jsou mezi sebou propojeny průchody.

Stropní fresku, představující „triumf jména Ježíš“ vytvořil Giovanni Battista Gaulli (1639–1709), který vymaloval i kupoli. Hlavní oltář je z poloviny 19. století. V chóru je busta kardinála Roberta Bellarmina (1542–1621) od Berniniho, který se v tomto kostele denně modlil. Mohutná čtvrtá kaple po levé straně je kaple sv. Ignáce a v ní je také sv. Ignác pochován. Hlavní oltář navrhl Andrea Pozzo v polovině 19. století, sochu světce vytvořil francouzský sochař Pierre Le Gros (1666–1719).[2]

Odkazy

Reference
  1. Whitman 1970; cit. podle anglické Wikipedie.
  2. Baedeker, L'Italie, str. 267.

Literatura
  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str. 267.
  • Whitman, Nathan T. (1970), Roman Tradition and the Aedicular Façade, The Journal of the Society of Architectural Historians 29 (2): 108–123

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.