Igor Gluščević

Gluščević odešel v roce 1996 z Vojvodiny Novi Sad do Španělska, kde hrál za kluby CF Extremadura a Sevilla FC. Angažmá v CF Extremadura bylo vydařené, s 24 ligovými góly se stal nejlepším kanonýrem španělské druhé ligy Segunda División v sezóně 1997/98[3] a pomohl tak týmu k postupu ze druhého místa tabulky do Primera División. Rozhodl se setrvat ve španělské druhé lize a podepsal smlouvu s týmem Sevilla FC, kde v sezóně 1998/99 mohl opět slavit postup do Primera División. Španělskou nejvyšší ligovou soutěž si s týmem ovšem nezahrál, neboť přestoupil do řeckého celku Aris Soluň.

Nejvydařenější etapu kariéry zažil v letech 2000–2003 v nizozemském klubu FC Utrecht, kde měl v lize bilanci téměř 0,5 gólu na zápas. Ve finále KNVB bekeru (Nizozemský fotbalový pohár) v sezóně 2001/02 vstřelil dva góly, ale Utrecht podlehl Ajaxu Amsterdam 2:3 po prodloužení.[4] O rok později si účast ve finále nizozemského poháru s Utrechtem zopakoval (proti Feyenoordu), tentokrát s vítězným koncem. Opět se dvakrát střelecky prosadil, Utrecht soupeře přehrál v poměru 4:1.[5]

Poté strávil jednu sezónu (2003/04) v českém klubu AC Sparta Praha, kam přišel s renomé vyhlášeného kanonýra (sešel se zde se svým bratrem Vladimirem).[6][7] Svou pověst se mu však nepodařilo naplnit, během 18 ligových zápasů vstřelil v Gambrinus lize pouze 3 branky[8] a záhy ztratil místo v základní sestavě a stal se náhradníkem. Sparta obsadila na konci soutěže konečné druhé místo. V téže sezóně ale získal s klubem český fotbalový pohár, ačkoli do finále proti Baníku Ostrava (výhra 2:1) nezasáhl.[7] V rudém dresu zasáhl i do Ligy mistrů UEFA, ve 3. předkole vstřelil branku na hřišti makedonského Vardaru Skopje a významně tak přispěl k výhře 3:2 a postupu Sparty do základní skupiny.[9] Šlo ovšem o velmi kuriózní a dlouho diskutovaný gól, neboť Igor využil toho, že rozhodčí po odpískání volného přímého kopu neukázal na píšťalku a vystřelil dříve než Makedonci postavili zeď. To u makedonských fotbalistů vyvolalo bouři nevole, rozhodčí však gól uznal.[10][7]

Igor se po sezóně 2003/04 vrátil do Nizozemska, tentokrát do arnhemského Vitesse. V roce 2006 okusil exotické angažmá v čínském Shandong Luneng Taishan (hostování) a závěr kariéry strávil v nizozemském Heracles Almelo.