Ignacy Wróbel

V době svého působení v parlamentu se uvádí jako náměstek ředitele státních drah v Czatkowicích.[3] nebo vrchní inspektor státních drah ve Stanislavově.[1] Pocházel z rolnické rodiny. V roce 1882 absolvoval gymnázium v Rzeszowě a v roce 188 právnickou fakultu Jagellonské univerzity. Roku 1894 získal titul doktora práv. Pracoval jako úředník u drah.[2]

Okolo roku 1907 se začal angažovat v Polské lidové straně a od roku 1910 byl členem jejího předsednictva. Po rozkolu v Polské lidové straně přešel do Polské lidové strany „Piast”, v níž roku 1914 působil jako člen předsednictva.

V červenci 1914 ovšem přestoupil do konkurenční Polské lidové strany levice, respektive odešel z skupiny okolo Władysława Długosze k okruhu okolo Jana Stapińského.[4][2] Byl v ní pak aktivní během první světové války a ještě v roce 1918. Po vzniku samostatného Polska se ale vrátil do Polské lidové strany „Piast”.[2]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 35.[5]

Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[5] Uvádí se jako člen Polské lidové strany.[1] V roce 1917 jako nestraník, ale člen Polského klubu.[6]

Od roku 1925 do roku 1927 byl členem předsednictva Polské lidové strany „Piast”, ale výrazněji politicky aktivním již nebyl.[2]