Ignacy Steinhaus

Pocházel z židovské rodiny. Patřil mezi stoupence asimilačního proudu, který prosazoval národní a kulturní polonizaci židů. Studoval na Jagellonské univerzitě a Vídeňské univerzitě.[3] Univerzitní studia prodělal v letech 1879–1883. Od roku 1892 do roku 1925 byl činný coby advokát. Od roku 1900 byl zároveň statkářem a od roku 1918 podnikatelem.[1] V době svého působení v parlamentu se uvádí jako advokát v Jasłu.[4]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 30.[5] V parlamentu patřil mezi největší právní odborníky.[2]

Zhruba od roku 1909 byl členem formace Stronnictwo Prawicy Narodowej.[6] V roce 1917 se uvádí jako polský konzervativec.[7] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[5]

Po vypuknutí první světové války se stal členem polské nejvyšší rady. Veřejně a politicky činným zůstal i v meziválečném období. Od roku 1919 do roku 1922 byl poslancem polského ústavodárného Sejmu. Zastupoval poslanecký Klub Pracy Konstytucyjnej.[3]

Zemřel v březnu 1928.[2] Jeho syn Władysław Steinhaus bojoval za války v polských legiích. Byl těžce raněn v bitvě a svým zraněním podlehl. Posmrtně získal vyznamenání Virtuti Militari.[3]