Ignacy Łukasiewicz

Narodil se v malé obci v jihovýchodním Polsku (tehdejší Haliči), v letech 1832-1836 studoval gymnázium v nedalekém Řešově a pak vstoupil do učení jako lékárník v Łańcutu. Roku 1846 byl zatčen jako člen tajné odbojové skupiny, ale v následujícím roce propuštěn. Od roku 1848 pracoval v lékárně ve Lvově, od roku 1850 studoval farmacii na Jagellonské univerzitě v Krakově a pracoval jako laborant v továrně v Dabrowé. Mezi lety 1856-1865 založil tři rafinerie nafty, která se tehdy v okolí těžila. Roku 1857 se oženil a od roku 1858 byl nájemcem lékárny v Jasło. Zemřel jako bohatý muž a mecenáš, člen Haličského sněmu.

Už v Dabrowé se poprvé setkal s naftou, která se tehdy těžila ze studní. Rozpoznal možnosti této látky a podle postupu, který vynalezl Kanaďan Abraham Gesner, začal ve Lvově destilovat petrolej. Roku 1853 zkonstruoval po mnoha pokusech funkční petrolejovou lampu. Téhož roku byl pozván do piaristické nemocnice ve Lvově, aby zajistil osvětlení pro operaci slepého střeva. Jasné a klidné světlo udělalo takový dojem, že nemocnice objednala větší počet petrolejek, které Lukasiewicz s klempířem vyráběli a prodávali. První petrolejovou lampu rozsvítil v nemocnici ve Lvově dne 31. července 1853.[1] Nedali si však vynález patentovat a velmi brzy se lampy vyráběly i ve Vídni, v Paříži, v Praze a v USA. Roku 1853 zařídil první veřejné osvětlení v Gorlici a v okolí Krosna pak se společníky dále zdokonalovali také těžbu nafty z hlubších šachet, kde byla kvalitnější. Celá oblast se tak v druhé polovině 19. století rozvinula ve třetí největší oblast těžby na světě. [2]