Ibisovití

Ibisovití jsou ptáci středně velcí, podsadití, od špičky zobáku po konec ocasu měří 50 až 110 cm a váží až 0,5 až 4,5 kg. Samci jsou znatelně větší, obě pohlaví mají peří stejně zbarvené. Ibisi mají peří barvy bílé, černé, šedé hnědé, šarlatově červené a mívá kovový lesk, kolpíci jsou pouze bílí; mladí ptáci jsou zbarveni stejně, pouze se jim méně leskne peří. Mají husté opeření které je někdy na hlavě, krku i kostrči prodloužené, prachové peří vyrůstá po celém těle. Na hlavě mají kožovité záhyby a lysá místa krytá někdy prodlouženými péry, tvář a krk bývají holé. Křídla jsou dlouhá a široká s 11 letkami, rozpětí křídel dosahuje 80 až 120 cm, ocas je krátký s 12 péry. Umístění nozder dovoluje dýchání i při krmení, pod dolní čelisti ústí kanálek pro odtok ze solné žlázy odvádějící nadbytečnou sůl. Oči umožňují binokulární vidění. Zvukově se až na výjimky téměř neprojevují, mnozí jen klapou zobáky.

Nohy mají dlouhé a robustní, od poloviny holeně směrem dolů neopeřené, přední prsty mají asi do třetiny spojeny plovací blánou. Dráp prostředního prstu je větší, slouží k rozčesávání peří. Žijí ve velkých hejnech a přes svou relativní velikost většinou odpočívají v bezpečí na stromech. Létají velmi rychle a dobře využívají teplých vzestupných proudů, při letu mají krk natažený (není stočen do "S"). Za letu v hejnu je synchronizována doba mávaní křídel a plachtění. Nepatří mezi tažné ptáky.

Ptáci obývají převážně členitá močálovitá území okolo vodních toků nebo nádrží a jsou masožravci, loví ve dne. Při lovu potravy nespolupracují, svým dlouhým zobákem individuálně prohledávají mělkou vodu, bahno nebo měkkou půdu. Živí se převážně drobnými korýši, měkkýši, žábami, vodním hmyzem a také drobnými rybkami. Druhy žijící v suchých prostorách se specializují na drobné obratlovce, větší hmyz i mršiny.

Ibisovití jsou ptáci monogamní, většinou hnízdí ve velkých koloniích (až 1000 párů) na pravidelných místech, často společně s jinými vodními ptáky. Před příchodem samic bojují samci o nejlepší území a pak o samice. Některé druhy mají v době námluv na hlavách vztyčené korunky z peří. Po rituálních námluvách si stavějí objemná hnízda převážně v korunách stromů, na keřích nebo skalnatých útesech v blízkosti vody. Samci přinášejí trávu, rákosí i drobné větvičky a samice hnízda splétají, materiálu není dostatek a proto si ho navzájem kradou.

Po snesení 2 až 5 světle zelených nebo namodralých vajec se při 3 až 4týdenní inkubaci samec se samicí střídá. Narozená mláďat jsou vidoucí ale neschopná samostatného života, nemají účinnou termoregulaci. Rodiče je zahřívají a krmí vyvrhovanou potravou z volete, kterou střídavě nosí, mláďata nežerou potravu ze slané vody, mají krátké rovné zobáky které jim rychle rostou. Opeření jsou za 4 až 8 týdnů. Protože mláďata se líhnou postupně, v bojí o potravu ta nejmladší většinou nepřežijí, obvykle nedospějí více než dva potomci. Po ukončení péče o potomstvo se rodiče většinou přepeřují. V přírodě se dožívají průměrného věku 15 let.

Čeleď ibisovití s 32 recentními druhy se dělí do 13 rodů a 2 podčeledí:

• podčeleď ibisi (Threskiornithinae), všechny rody mají jméno ibis
  • rod Bostrychia Gray, 1847
    • ibis etiopský (Bostrychia carunculata) (Rüppell, 1837)
    • ibis hagedaš (Bostrychia hagedash) (Latham, 1790)
    • ibis kropenatý (Bostrychia rara) (Rothschild, Hartert et Kleinschmidt, 1897)
    • ibis menší (Bostrychia olivacea) (Du Bus de Gisignies, 1838)
  • rod Cercibis Wagler, 1832
    • ibis dlouhoocasý (Cercibis oxycerca) (von Spix, 1825)
  • rod Eudocimus Wagler, 1832
    • ibis bílý (Eudocimus albus) (Linnaeus, 1758)
    • ibis rudý (Eudocimus ruber) (Linnaeus, 1758)
  • rod Geronticus Wagler, 1832
    • ibis jihoafrický (Geronticus calvus) (Boddaert, 1783)
    • ibis skalní (Geronticus eremita) (Linnaeus, 1758)
  • rod Lophotibis Reichenbach, 1853
    • ibis madagaskarský (Lophotibis cristata) (Boddaert, 1783)
  • rod Mesembrinibis Peters, 1930
    • ibis lesní (Mesembrinibis cayennensis) (Gmelin, 1789)
  • rod Nipponia Reichenbach, 1853
    • ibis čínský (Nipponia nippon) (Temminck, 1835)
  • rod Phimosus Wagler, 1832
    • ibis tmavý (Phimosus infuscatus) (Lichtenstein, 1823)
  • rod Plegadis Kaup, 1829
    • ibis americký (Plegadis chihi) (Vieillot, 1817)
    • ibis andský (Plegadis ridgwayi) (Allen, 1876)
    • ibis hnědý (Plegadis falcinellus) (Linnaeus, 1766)
  • rod Pseudibis Hodgson, 1844
    • ibis běloramenný (Pseudibis davisoni) (Hume, 1875)
    • ibis bradavičnatý (Pseudibis papillosa) (Temminck, 1824)
    • ibis obrovský (Pseudibis gigantea) (Oustalet, 1877)
  • rod Theristicus Wagler, 1832
    • ibis běločelý (Theristicus caerulescens) (Vieillot, 1817)
    • ibis bělokřídlý (Theristicus caudatus) (Boddaert, 1783)
    • ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis) (Gmelin, 1789)
  • rod Threskiornis Gray, 1842
    • ibis australský (Threskiornis moluccus) (Cuvier, 1829)
    • ibis černohlavý (Threskiornis melanocephalus) (Latham, 1790)
    • ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus) (Latham, 1790)
    • ibis žlutokrký (Threskiornis spinicollis) (Jameson, 1835)

• podčeleď kolpíci (Plataleinae)
  • rod kolpík (Platalea) Linnaeus, 1758
    • kolpík africký (Platalea alba) Scopoli, 1786
    • kolpík bílý (Platalea leucorodia) Linnaeus, 1758
    • kolpík královský (Platalea regia) Gould, 1838
    • kolpík malý (Platalea minor) Temminck et Schlegel, 1849
    • kolpík růžový (Platalea ajaja) Linnaeus, 1758
    • kolpík žlutozobý (Platalea flavipes) Gould, 1838

Mají málo přirozených nepřátel, pouze v době hnízdění představují pro jejich vejce nebezpečí lišky, hadi, divoké kočky a psi. Dožívají se 8 až 15 let. Některé druhy se dobře chovají v zoologických zahradách, na lidí si brzy zvykají a dokonce se tam i rozmnožují.

• 
  Ibis madagaskarský
• 
  Ibis bradavičnatý
• 
  Ibis jihoafrický
• 
  Ibis americký
• 
  Ibis běločelý
• 
  Ibis černohlavý
• 
  Ibis rudý
• 
  Kolpík bílý

• HORÁKOVÁ, Ivana. Analýza polymorfních cross–species mikrosatelitů pro determinaci paternity u ibise hagedaše. Olomouc, 2010 [cit. 29.05.2013]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Petr Nádvorník. Dostupné online.
• ROBERSON, Don. Threskiornithidae [online]. Don Roberson, Creagrus, Monterey Bay, CA, USA [cit. 2013-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-23. (anglicky)
• Threskiornithidae [online]. Birds and birding in India, IN [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
• A-Z Animals: Ibis [online]. Laureate Online Education, University of Liverpool, GB [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
• Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Threskiornithidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
• Checklist of the Birds of Paraguay: Threskiornithidae [online]. Fauna Paraguay, Asunción, PY [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
• CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J. et al. The eBird/Clements checklist of birds of the world: Version 6.7 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné online. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ibisovití na Wikimedia Commons