Hyperinflace v Zimbabwe

18. dubna roku 1980 vznikla z bývalé britské kolonie Jižní Rhodesie samostatná Zimbabwská republika. Rhodéský dolar byl nahrazen zimbabwským dolarem stejné hodnoty. Zpočátku byl zimbabwský dolar podle oficiálního směnného kurzu cennější než americký dolar. To však neodráželo skutečnost, už tehdy vyšší inflace v Zimbabwe způsobovala, že na legálním i černém trhu byl zimbabwský dolar slabší.[10][11] Zimbabwe zpočátku své samostatnosti zažívala období hospodářského rozvoje. Produkce pšenice mimo období sucha byla znatelně vyšší než v minulosti, tabákový průmysl rovněž prosperoval. Ukazatele zimbabwské ekonomiky byly silné a stabilní.

Od roku 1991 do roku 1996 vláda politické strany ZANU-PF a prezidenta Roberta Mugabeho uvedla v platnost Hospodářský strukturální pozměňovací program (Economic Structural Adjustment Programme, ESAP), který měl vážné negativní důsledky na ekonomiku státu. V druhé polovině 90. let vláda ustanovila pozemkovou reformu, jejímž úmyslem bylo zabavení půdy vlastníkům bělošského původu a její svěření černošským farmářům. Nicméně většina těchto “farmářů” neměla se zemědělstvím žádnou zkušenost.[12] Od roku 1999 do roku 2009 zažila země strmý pokles v potravinovém průmyslu i dalších oblastech ekonomiky. Bankovní sektor zkolaboval, protože farmáři si nemohli dovolit půjčky. Potravinová produkce klesla na 45%, zpracovatelský průmysl na 29% v roce 2005, na 26% v roce 2006 a v roce 2007 na 28%. Nezaměstnanost vzrostla na 80%.[13] Životní úroveň obyvatel klesla.[14] Centrální banka Zimbabwe (Reserve Bank of Zimbabwe) obvinila z hyperinflace Spojené státy americké, Mezinárodní měnový fond a Evropskou Unii, které na Zimbabwe uvalily ekonomické sankce.[15][16] Tyto sankce postihly zimbabwskou vládu zmrazením finančních prostředků a odepřením víz 200 obyvatelům Zimbabwe, kteří byli úzce spojeni s Mugabeho režimem.[17][18] Restrikce se vztahovaly i na obchodní vztahy mezi Zimbabwe a USA.[19]

Monetaristický pohled[20] znamená, že obecné stoupání cen zboží více vypovídá o hodnotě peněz než o hodnotě daného zboží. Má to objektivní a subjektivní složky:

• objektivní: peníze nejsou natolik stabilní, aby mohly určovat hodnotu zboží
• subjektivní: lidé zacházející s penězi postrádají důvěru ve schopnost peněz zachovat si svoji hodnotu

Klíčové pro obě složky je disciplína převažující nad vytvářením dalších peněz. Nicméně, Mugabeho vláda tiskla peníze na financování vojenského zapojení v Demokratické republice Kongo v Druhé válce v Kongu roku 2000. navíc ještě zvýšila platy vojákům a vládním představitelům. Zatajovala také důležité informace Mezinárodnímu měnovému fondu - držela v tajnosti měsíční výdaje na válku ve výši až 23 milionů dolarů.[21]

Dalším motivem pro přemrštěné tištění peněz byla korupce. Transparency International staví Zimbabwe na 157. příčku z celkových 177 míst[22] v oblasti institucionální korupce.[23] Výsledný nedostatek důvěry ve vládu podkopává důvěru v budoucnost a měnu.

Ekonomické přešlapy vlády nutí obyvatele hledat dočasné řešení místo snahy o dlouhodobou produktivitu. Tyto rány pro hospodářství nemusí nutně podkopávat hodnotu měny, ale mohou poškodit důvěru lidí v budoucnost. Rozšířená chudoba a násilí včetně snahy vlády potlačit její opozici též napomáhají ztrátě důvěry.[24] Pozemková reforma snížila zemědělskou výrobu, obzvláště pěstování tabáku, které patřilo k jedněm ze tří největších hospodářských příjmů Zimbabwe díky hojnému exportu. Výroba a těžba též upadala. Objektivním důvodem byla opět pozemková reforma, tedy fakt, že farmy padly do rukou nezkušeným zemědělcům.

Vládní nestabilita a nespokojenost obyvatel se daly pozorovat i v jiných oblastech.[25] Konflikty mezi etnickou menšinou Ndebele a etnickou většinou Shona vedly k mnoha střetům.[26] Neshody panující mezi europoidní a negroidní rasou se dají považovat za důsledek již zmiňované pozemkové reformy, která mimo jiné také způsobila odchod části obyvatel bělošského původu ze země.[27]

Centrální banka Zimbabwe (The Reserve Bank of Zimbabwe) reagovala na slábnoucí hodnotu dolaru opětovným tištěním bankovek[28][29][30][31][32] provázeným velkými náklady pro zámořské dodavatele. 1. března 2008 se v tisku The Sunday Times objevila reportáž z Mnichovské společnosti Giesecke & Devrient (G&D), která dostala více než 500,000 euro týdně za tisk a doručení bankovek v hodnotě 170 trilionů zimbabwských dolarů.[33][34] Na konci roku 2008 inflace vzrostla tak moc, že bankomaty začaly hlásit systémovou chybu a bránily zákazníkům v pokusu vybrat si peníze v množství s tolika nulami.[35]

Řešením, které Zimbabwe v efektivně přijalo, bylo přijmout nějakou cizí měnu jako oficiální. Pro usnadnění obchodu je méně důležité, která měna je přijata než to, že vláda standardizuje jednotnou měnu. Kandidáty byly americký dolar, euro a jihoafrický rand; americký dolar měl největší důvěryhodnost a byl nejrozšířenější v rámci Zimbabwe.[52] Zimbabwe se mohlo připojit k blízkým národům Lesotha, Namibie, Jihoafrické republiky a Svazijska, které tvoří Společný měnový prostor (Common Monetary Area) neboli "zóna randu" (Rand Zone),[39] tím, že se formálně rozhodlo použít rand k podpoře obchodu a stability.[53]

V roce 2009 vláda úplně upustila od tisku zimbabwských dolarů. [66][52] To implicitně vyřešilo chronický problém nedostatku důvěry v zimbabwský dolar a přinutilo lidi používat cizí měnu podle svého výběru. Od té doby Zimbabwe používá kombinaci cizích měn, většinou amerických dolarů.

V roce 2014 představila Centrální banka Zimbabwe "konvertibilní" mince v nominálních hodnotách 0,01 USD až 0,50 USD. Banka uvedla, že 80% Zimbabwanů používá americký dolar, a řekla, že místní nedostatek mincí nutí maloobchodníky k tomu, aby zaokrouhlila ceny nahoru na další vyšší dolar. Mince rozšiřují používání dolaru jako de facto měny a Centrální banka opakovaně ujišťuje, že nemá v úmyslu vrátit národní měnu.[54] Od května 2016 se likvidita USD rapidně snížila a John Mangudya, guvernér Centrální banky Zimbabwe, řekl, že Zimbabwe vytiskne nový dluhopis, který by byl na stejné nominální úrovni jako americký dolar.[55] To bylo provedeno během následujících dvou měsíců. Někteří občané to zpochybnili, říkajíc, že chyba z roku 2008 se nyní vrací a že dluhopisy nepřijmou.

Míra inflace v Zimbabwe v červenci 2018 byla oficiálně 4,3 % (oproti červnovým 2,9%).[56][57] V červnu 2019 činila oficiální míra inflace 97,9 %.[4]

V roce 2019 nový ministr financí Mthuli Ncube předsedal převodu z cizí měny na novou zimbabwskou měnu a výslednému návratu hyperinflace.[61][62][63] Odhaduje se, že inflace dosáhla v roce 2019 500 %.[62][64] Podle Trading Economics byla roční míra inflace v Zimbabwe 540 % v únoru 2020.[65] Roční míra inflace vzrostla v březnu 2020 na 676 % s chmurným hospodářským výhledem kvůli následkům sucha v roce 2019 a pandemie covidu-19.[66]