Hvězdník

Hvězdníky jsou cibulnaté rostliny, cibule dosahují v průměru 5–12 cm. Z nich vyrůstá zpravidla 2–7 listů dlouhých 30–90 cm a širokých 2,5–5 cm. Stvol je rovný a dlouhý 30–75 cm, v závislosti na druhu nese 2–15 velkých květů, přičemž každý květ je velký 13–20 cm a obsahuje 6 nápadně zbarvených okvětních lístků.[2] Květy jsou jednobarevné, vícebarevné nebo s barevnými přechody všech barev kromě modré.^[zdroj?]

Souhrnným názvem pro většinu pěstovaných hvězdníků je Hippeastrum x hortorum[3], na jehož vzniku se podílely hlavně druhy H. vittatum a H. leopoldii[4]. Existuje asi 3000 hybridů,^[zdroj?] které oproti původním planým druhům vykazují bujnější vzrůst a nejrůznější barvy květů (červené, bílé, růžové, žluté…).[4] Mezi další významné pěstované druhy patří H. aulicum, H. psittacinum, H. rutilum či H. reginae.[3]

Hvězdníky jsou trvalky. Daří se jim v půdě s mírně kyselou reakcí půdního roztoku (pH 5,5–6), pro pěstování je možné použít směs staré listovky, drnovky, písku a pařeništní země.[3] Kvetou v prosinci až červnu, v době květu a růstu vyžadují vydatnou zálivku, prospívá jim též hnojení, nejlépe zředěným kravincem. Optimální teplota pro hvězdník v době vegetace je 17–20 °C. Na konci léta je možné omezit zálivku a tím převést rostlinu do vegetačního klidu, čímž se podpoří její kvetení v následující sezóně. V této mimovegetační době teplotní nároky rostliny klesají asi na 10 °C. Hvězdníky je možné množit jak vegetativně oddělováním dceřiných cibulek nebo několika různými způsoby nařezání mateční cibule, tak i generativně semeny.

Toxický alkaloid lykorin se nachází v celé rostlině, v největším množství v cibuli, proto není radno hvězdník konzumovat.[5]