Husice liščí

Z taxonomického hlediska se jedná o monotypický druh.[2]

Samec v letu

• Celková délka: 55–65 cm
• Rozpětí křídel: 100–120 cm
• Hmotnost: 770–1650 g (samec), 562–1250 g (samice)[2]

Jedná se o nápadně zbarvenou, dlouhokrkou kachnu, vzhledově podobnou husám. Tělo je zavalité, nohy dlouhé, zobák je silný a prohnutý. Křídla jsou dlouhá a špičatá, v letu lukovitě prohnutá. Většina těla je bílá. Hlava, horní část krku, strany hřbetu a letky jsou tmavě smaragdově zelené (opticky mohou působit jako černé), na hrudi je široký červenohnědý pás. Nohy dospělých ptáků jsou matně růžové, zobák červený. Samci mají u kořene zobáku velký červený hrbol, který se v době hnízdění ještě zvětšuje. Samice mají zobák matnější a hrbol sotva patrný. Při společném výskytu je pohlaví ptáků rozlišitelné také velikostně (samice jsou menší).[3][4]
Mladí ptáci jsou mnohem méně pestří než dospělí; nohy mají šedavé, spodinu těla bílou až po krk a hlavu, svrchní partie jsou hnědavě šedé.[4]

Husice liščí se vyskytuje víceméně v celé Evropě v široké oblasti od Skandinávie přes Severní, Středozemní a Baltské moře až k moři Kaspickému. Vyskytuje se také v analogických zeměpisných šířkách Asie.[2] Ptáci hnízdící v severní části areálu se na zimu stahují jižněji, kde zimují (známým evropským zimovištěm je například Waddenzee).[4]
V souvislosti se zvyšováním početnosti druhu na konci 20. století se začala husice liščí objevovat častěji i v Česku.[2][5] Od roku 1996 hnízdí jednotlivé páry v jižních Čechách,[6] po roce 2008 je pravidelné hnízdění pozorováno také na jižní Moravě.[5]

V Červeném seznamu IUCN je husice liščí vedena jako málo dotčený druh (k 14. srpnu 2019). Celosvětová populace se odhaduje na 415 000–500 000 jedinců se stoupajícím trendem.[7] V Červeném seznamu obratlovců České republiky (2017) je vedena jako druh kriticky ohrožený, a to s přihlédnutím k nízkému počtu hnízdících ptáků (odhaduje se 7–12 párů).[8]

Pár (samice vpředu)

Vejce husice liščí

Potravu získává čvachtáním na mělkých vodách, ale také na travnatých březích a obdělávaných polích ve větší vzdálenosti od vody.
Tažná část populace se v říjnu až listopadu vydává na zimoviště, kde se ptáci shlukují do větších hejn ke společnému přepeřování. Na hnízdiště se obvykle vracejí v dubnu.[2][4]

Na hnízdištích se využívá prachové peří z hnízd, případně se sbírají i vejce. Na zimovištích jsou husice někdy vnímány jako lovná zvěř.[2]