Oppidum České Lhotice

Lokalita byla osídlena již v paleolitu, neolitu, eneolitu, v pozdní době bronzové a starší době halštatské. Posledním dvěma obdobím patří nálezy z okruhu slezskoplatěnické kultury.[2] Dochované pozůstatky opevnění byly postaveny v pozdní fázi doby laténské ve druhém století před naším letopočtem. Oppidum byl opuštěno po polovině prvního století před naším letopočtem.[3] Archeologické nálezy dokládají také osídlení v době římské a během raného i vrcholného středověku,[2] ale obnova opevnění nebyla v raně středověkém období doložena.[3]

Nejstarší nálezy z hradiště pochází z roku 1847, kdy byl vybírán kámen ze zřícené hradby. Později lokalitu zkoumal v roce 1943 Ivan Borkovský a v letech 1971–1987 Milan Princ, ale menší záchranné výzkumy probíhaly i v dalších letech.

Předpokládá se, že oppidum stálo u jedné z větví jantarové stezky[3] a zajišťovalo také obchod mezi oppidy Závist a Staré Hradisko.[4] Kromě toho bylo pravděpodobně mocenským centrem, které ovládalo těžbu nerostných surovin. V okolí se nacházejí ložiska grafitu (využívaném při výrobě keramiky), železné rudy, mědi a zlata. Jejich těžba se v laténském období předpokládá vzhledem ke snadné dostupnosti ložisek, ale konkrétní archeologické důkazy těžby či zpracování rudy na hradišti chybí.[3]

Pozůstatky opevnění

Pozůstatky opevnění

Hradby typu Pfostenschlitzmauer zrekonstruovaná u německého oppida Finsterlohr

Oppidum na ostrožně obtékané Chrudimkou bylo dvojdílné. Boční strany ostrožny strmě spadají do údolí řeky a severní část vybíhá do protáhlého klesajícího hřbetu. Na východní straně se nacházelo předhradí o rozloze osm hektarů a západní část ostrožny zaujalo vnitřní hradiště s rozlohou asi 23 hektarů. Přístupnou východní a jižní stranu vnitřního hradiště chránilo trojité opevnění. Na jižní straně bylo poškozeno při stavbě evengelické fary a hřbitova, takže se dochovaly pouze dvě linie valů.[4] V devatenáctém století při stavbě silnice také zanikl původní hlavní vstup na východní straně. Předhradí bylo ohrazené pouze jednou hradbou.[3]

Nejlépe dochovanou částí oppida je trojnásobné opevnění na východní straně vnitřního hradiště.[3] Vnitřní pás fortifikace tvořila hradba a příkop, který byl v místech archeologických sond původně 3,4 metru hluboký a částečně vysekaný ve skalním podloží. Mezi ním a vnitřní hradbou se nacházela berma, na které byla doložena dvojitá řada kůlových jamek po palisádě.[5] Samotná hradba byla postavená technikou Pfostenschlitzmauer Takovou hradbu tvořila řada svislých kůlů, mezi kterými byla bez malty vyskládaná kamenná zeď. Další vodorovně umístěné kmeny spojovaly čelo hradby s její zadní částí, ale její podoba nebyla v Českých Lhoticích rozpoznána.[3] Výzkum odhalil také kamennou základnu s půdorysem 320 × 320 centimetrů, nad kterou pravděpodobně stávala srubová strážní věž.[5] Archeologický výzkum také doložil tři starší stavební fáze hradby. Jižní část opevnění byla zničena při stavbě silnice a fary. Linie hradeb se zde stáčela k východu a klesala svahem dolů k řece. Na západní a severní straně se dochovaly stopy jen jedné linie opevnění.[3] Byla postavena podobným způsobem jako vnitřní hradba na východní straně, ale nepodařilo se prokázat existenci mladší stavební fáze, ve které byla východní hradba na čelní straně zpevněna svislými kůly.[6]

V jihovýchodním rohu vnitřního hradiště bývala hlavní klešťovitá brána s věží.[3] Další vstupy z údolí řeky na jihozápadě a severozápadě, kde brána navazovala na terasovitě upravený terén, odkud pochází množství nálezů z doby laténské. Poslední brána se nacházela na východní polovině severní strany.[4]

Nejvýše položená část hradiště se označuje jako akropole. Předpokládá se, že v těchto místech bývaly archeologicky prozkoumané, ale zaniklé mohyly z doby halštatské. V době laténské se zde pravděpodobně nacházelo nejhustší osídlení oppida.[4] Další zástavba stála podél vnitřní hradby. Tvořily ji kůlové stavby, které sloužily k obytným i hospodářským účelům. Jedna z nich je považována za kovárnu.[3]