Hradec Králové (hradiště)

Výšina nad soutokem Labe a Orlice byla poprvé opevněna v eneolitu lidem kultury s nálevkovitými poháry. V mladší době bronzové na stejném místě vzniklo rozsáhlé hradiště, které je považováno za centrum lužické kultury.[1] Opevněné osídlení zde existovalo také během doby halštatské.[2] Poslední fází hradištního osídlení se stal raný středověk, kdy zde bylo v období mezi koncem devátého a první polovinou desátého století vybudováno nové opevnění. V jedenáctém století se hradiště stalo jedním z hlavních středisek hradské soustavy a uvnitř vyrostlo samostatně opevněné sídlo knížecích úředníků. V této podobě vytrvalo až do první poloviny třináctého století, kdy staré knížecí sídlo nahradil královský hrad a ve zbývajícím prostoru hradiště vyrostlo středověké město.[1]

Návrší ve Východolabské tabuli,[3] na kterém byla hradiště postupně postavena, převyšuje okolní terén o deset až patnáct metrů. Eneolitické opevnění tvořila nejspíše prostá palisáda. Lužické hradiště měřilo asi dvanáct hektarů. Obklopoval jej příkop a hradba široká osm až deset metrů. Skládala se z dřevěné čelní stěny, na kterou navazovalo těleso dřevěné konstrukce vyplněné pískem s příměsí jílu. Na vrcholu hradby stála palisáda zesílená sešikmenými podpůrnými kůly.[1]

Raně středověké opevnění využilo pozůstatky hradby mladobronzového hradiště. Jeho základem se stala hradba s čelní opukovou zdí z nasucho kladených kamenů. Podoba hradby na vnitřní straně není známá, ale předpokládá se, že byla dřevěná. Prostor mezi čelní a vnitřní stěnou byl vyplněn pravděpodobně roštovou konstrukcí vyplněnou vrstvami jílu a písku. Celková šíře hradby dosáhla až šesti metrů a na jejím vrcholu stála nejspíše palisáda. Vstup do hradiště se nacházel na západní straně v místech pozdější středověké Pražské brány.[1]

V jedenáctém století byl na severozápadní straně areálu hradiště vymezen a samostatně opevněn okrsek se sídlem knížecích úředníků, který se stal akropolí, zatímco zbývající části hradiště sloužily jako předhradí. Akropoli s rozlohou 1,3 hektaru od hradiště odděloval příkop, za nímž stála hradba s čelní kamennou zdí a dřevohlinitým jádrem, na jejímž vrcholu se nacházela dřevěná konstrukce s ochozem na vnitřní straně.[1]