Kost (hrad)

Jako jeden z mála našich hradů je umístěn nikoliv na kopci, ale v údolí na pískovcovém ostrohu, situací je srovnatelný např. s hradem Okoř u Prahy). Stojí na skalním ostrohu v místě styku tří mohutných skalnatých údolí. Jedno vede směrem na Libošovice a nazývá se Svatoprokopské (též Prokopské), další je vůbec jedno z nejkrásnějších v Českém ráji a nazývá se Plakánek. Poslední je Turnovské údolí, které je stejně jako dvě předchozí vodnaté. Dispozici obytné hranolové věže uvnitř dvojitého věnce hradeb jako jeho nejbližší analogii označila Dobroslava Menclová Karlštejn. Hrad je dosud dobře zachovaný, včetně historické krajiny okolí.

Hrad založil a vystavěl před rokem 1349 Beneš mladší z Vartemberka, sídlem na tvrzi v Sobotce. Roku 1349 se v zakládací listině kláštera v Benátkách na Jizerou poprvé připomíná jako Beneš z Vartemberka a na Kosti (di Costi s významem kastel). Stavbu dokončili jeho synové Petr a Markvart z Vartemberka. Koncem 14. století vystavěli na čtvrtém nádvoří kapli Panny Marie, později přesvěcenou na kapli sv. Anny, v níž byly cenné gotické sklomalby. Vdova po Petrovi z Vartemberka Škuňka se roku 1414 provdala za Mikuláše Zajíce z Házmburka, tak hrad poprvé vystřídal majitele. V první polovině 15. století získává po smrti Jana z Házmburka državy jeho poručník Zdeněk Lev z Rožmitálu, který roku 1497 prodal Kost s celým dvorem Janovi ze Šelmberka. Dalšími majiteli hradu byli: Páni ze Šelmberka (1497–1524), páni z Biberštejna (1524–1551), páni a od roku 1624 knížata z Lobkovic (1551–1637). V 17. století hrad na krátkou dobu (mezi lety 1632–1634) držel vojevůdce – vévoda Albrecht z Valdštejna, od Lobkoviců Kost koupila následně hrabata Černínové z Chudenic (ta zde byla 1637–1738), následoval Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (od 1738) a příbuzná hrabata Vratislavové-Netoličtí (krátce do roku 1769), po nich dědil italsko-český rod dal Borgo-Netolický (do roku 1948), kterým byl hrad zkonfiskován komunistickým Československem. V letech 1953–1962 prošla konstrukce a interiéry hradu generální obnovou.[2]

Giovanni Kinský dal Borgo (* 1949), starší syn Václava Norberta Kinského (1924–2008) a poslední majitelky hradu Anny Marie z rodu dal Borgo-Netolický (1925–1980), hrad zrestituoval v roce 1992 jako právoplatný dědic své matky a český občan.[3] Poté dal Giovanni Kinský dal Borgo přepsat polovinou vlastnictví hradu na svého bratra Pia Kinského dal Borgo a hrad vlastní prostřednictvím akciové společnosti Kinský dal Borgo.[4]

V roce 2021 skončila rozsáhlá několikaletá rekonstrukce hradu, během níž byl areál odvodněn, došlo ke stabilizaci zdí a podloží a byly opraveny hradby. Cena rekonstrukce přesáhla 100 milionů Kč.[5]

• 1349–1414 Vartemberkové
• 1414–1495 Házmburkové
• 1495–1497 Zdeněk Lev z Rožmitálu
• 1497–1524 Šelmberkové
• 1524–1551 Biberštejnové
• 1551–1632 Lobkovicové
• 1632–1634 Albrecht z Valdštejna
• 1634–1637 Lobkovicové
• 1637–1738 Černínové z Chudenic
• 1738–1867 Netoličtí – různé větve
• 1868–1948 dal Borgo Netoličtí
• 1948–1992 československý stát
• od roku 1992 Kinští-dal Borgo

• Radúz a Mahulena (1970, režie: Petr Weigl)
• Toulavý Engelbert (1973, režie: Juraj Herz)
• S čerty nejsou žerty (1984, režie: Hynek Bočan)
• Paví pírko (1987, režie: Petr Weigl)
• Sněhurka – Příběh hrůzy (1997, režie: Michael Cohn)
• Červený Bedrník (1999, režie: Patrick Lau, Graham Theakston, Simon Langton)
• O ztracené lásce (2002, režie: Viktor Polesný, Josef Novák-Wajda )
• Kletba bratří Grimmů (2005, režie: Terry Gilliam)
• O uloupené divožence (2007, režie: Milan Cieslar)
• Hannibal/zrození (2007, režie: Peter Webber)
• Kouzla králů (2008, režie: Zdeněk Zelenka)
• Ztracený princ (2008, režie: Václav Křístek)
• Odkaz hříšnice (německy Das Vermächtnis der Wanderhure, 2012, režie: Thomas Nennstiel)
• Jan Hus (2015, režie: Jiří Svoboda)
• Řachanda (2016, režie: Marta Ferencová)
• Soumrak templářů (anglicky Knightfall, seriál)
  • 9. díl první série – Fiat! (2018, režie: Douglas Mackinnon)
  • 10. díl první série – Vidíš modrou? (2018, režie: Douglas Mackinnon)

• Obytná věž má lichoběžníkový půdorys. Nepravidelný půdorys věží se vyskytuje na řadě českých hradů, stavitelé jej použili pro ochranu před salvami z děl obléhatelů. Po stěně, která není k nepříteli natočena kolmo, koule sklouzne a nenadělá tolik škody.
• Mikuláš Zajíc z Hazmburka šířil dva výroky Jana Žižky, který roku 1420 hrad obléhal, ale nedobyl. Řekl prý: "Ten je tvrdý jako kost." a "Skála patří čertu a kost psu."[6]. Tak se rozšířila pověst o nedobytnosti hradu.
• Historii hradu a jeho okolí se věnoval významný český historik prof. Josef Pekař, který napsal dvoudílnou monografii Kniha o Kosti, zachycující ekonomické a historické dějiny místního panství (především v 17.–19. století).

Hrad je přístupný veřejnosti od dubna do konce října. Prohlídka hradu je rozdělena do čtyř okruhů:

1. Okruh ROD KINSKÝCH V ČECHÁCH tvoří rodinné portréty a obrazy jednoho z nejstarších šlechtických rodů. (50–60 min.)
2. Okruh MUČÍRNA se zabývá trestním právem v 16. až 18. století. (50 – 60 min.)
3. Okruh spojený 1. a 2. okruh (90 min.)
4. Okruh zkrácený, ukazuje exteriéry hradu (30 min.) Jedná se o doplňkový okruh.

V roce 2016 hrad navštívilo 81 234 návštěvníků.[7]

• 
  pohled z jihozápadu
• 
  pohled z východu
• 
  zrcadlový pohled přes Bílý rybník
• 
  Bílý rybník u Kosti
• 
  letecký pohled od severu
• 
  Hradby
• 
  klec v mučírně