Hosejn Alí Montazerí

Studoval teologii v Isfahánu a později u ájatolláha Rúholláha Chomejního v Qomu. Aktivně se zapojil do protestů proti íránské monarchii, za což byl vězněn v letech 1974 až 1978[2] a mučen.[3]

V roce 1979 byl jedním z klíčových vůdců islámské revoluce, která svrhla monarchii a nastolila islámský republikánský režim. Byl spolutvůrcem íránské ústavy, v níž byl ustaven princip velájat-e faqíh, vlády faqíha, tj. šíitského duchovního vůdce. Zatímco sám odvozoval tuto moc od vůle lidu a předpokládal, že reálnou moc bude vykonávat vláda,[4] postupně převážilo mezi klíčovými duchovními pojetí skutečné moci soustředěné do rukou samotných kleriků v čele s imámem Chomejním.

Montazerí byl považován za nástupce Chomejního, než se s ním dostal do ostrého sporu o násilí páchané na opozici na konci války s Irákem. Již před tím s Chomejním nesouhlasil v názoru na spisovatele Salmana Rushdieho, na kterého Chomejní vydal fatwu. Oficiální moc zdůvodnila odstavení Montazerího do disentu tím, že byl se svým kruhem spolupracovníků napojen na mudžáhedínské teroristy v Iráku.[5]

Na Chomejního místo se tak po jeho smrti dostal ájatolláh Chameneí. Chameneího legitimitu Montazerí otevřeně napadl v roce 1997, což vedlo k zavření jeho školy[2] a k tomu, že byl držen v domácím vězení až do roku 2003.[4]

Opakované zvolení Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem Íránu v roce 2009 otevřeně označil za podvod.[3] Vydal dokonce fatwu na Ahmadínežádovu vládu.[2] V září prohlásil, že íránská moc páchá „zločiny ve jménu islámu“.[4] Jeho prohlášení napomohla k přímým útokům na Chameneího v průběhu demonstrací.

V posledních letech života byl jeho vliv minimalizován zásahy cenzury - v médiích přestal být označován duchovním titulem a z náboženských knih byly odstraňovány jeho texty.[2]

Stejně tak zamlčela oficiální média jeho titul, když zemřel ve věku 87 let v Qomu.[6]