Horní tvrz (Volfartice)

Horní tvrz (Volfartice čp. 195) stojí na návrší v centrální části 4 kilometry dlouhé vesnice Volfartice, která se rozprostírá v kopcovité krajině nejvýchodnější oblasti Verneřického středohoří, geomorfologického podcelku Českého středohoří.[2] Východně od tvrze na protější straně údolí se zvedá Farský vrch (384 m n. m.), pod nimž se nacházejí prameny Libchavského potoka neboli Libchavy. Dalším z nižších vrchů Českého středohoří v okolí tvrze je Hladový kopec (402 m n. m.).[3]

Podle tradovaného podání, uváděného ve starších kronikách a citovaného německým kronikářem v roce 1944, ves Volfartice (německy Wolfersdorf) se dvěma tvrzemi založili pravděpodobně již ve 13. století dva bratři, kteří se jmenovali Wolf nebo Wolfhard.[4] První z nich měl založit Horní tvrz (Oberer Hof, v překladu Horní dvůr, později označovaný jako Schlössel, tj zámeček). Kromě samotného sídla byl součástí tvrze hospodářský dvůr, ovčinec, pivovar se sladovnou, pila, mlýn a lisovna oleje se třemi stoupami. Druhý z bratrů vybudoval Dolní tvrz s hospodářským dvorem, mlýnem na obilí, ovčincem a včelínem.[4] Dolní tvrz, která stávala nad levým břehem Libchavského potoka v místě nynějšího domu čp. 111 asi 1,5 km jihovýchodně od Horní tvrze, později zanikla.[5]

Zadní strana tvrze s opěrákem

Podle údajů z dokumentace Národního památkového ústavu však byla původní gotická Horní tvrz vybudována koncem 14. století[1] (pravděpodobně kolem roku 1383[6]), přičemž první písemná zmínka o této tvrzi je až z roku 1504, kdy Vilém II. z Ilburka prodal tvrz Siegmundu z Weissbachu.[1][6] Během 16. století byla tvrz renesančně přestavěna.[1] Horní tvrz měla být údajně spojena lávkou s nedalekým kostelem svatého Petra a Pavla, pocházejícím rovněž z druhé poloviny 14. století.[6] Po bitvě na Bílé hoře zkonfiskovaný majetek včetně volfartické tvrze získal velkopřevor řádu Maltézských rytířů, kterému mj. patřilo i panství se zámkem v Horní Libchavě poblíž České Lípy.[6]

Patrová budova někdejší tvrze stojí na obdélném půdorysu a je krytá polovalbovou střechou. Nároží budovy jsou zdobena rytými kvádry s částečně zachovaným malováním.[1] Stavba je zvenčí opatřena mohutnými kamennými opěráky. Okna a dveře mají kamenné ostění z doby kolem roku 1540. Přízemím prochází ústřední chodba, která bývala ukončena tzv. černou kuchyní. Z chodby vede schodiště do prvního poschodí. Místnosti v přízemí, které se nacházejí po obou stranách chodby, jsou valeně zaklenuté s hřebínkovými klenbami. Původní klenby v prvním poschodí byly v době baroka nahrazeny plackovými klenbami.[1]

Objekt čp. 195 není veřejnosti přístupný, je v soukromém vlastnictví a slouží k rekreačním účelům.[1] Na pozemku bezprostředně vedle tvrze roste jedna ze dvou volfartických památných lip. Lípa malolistá s obvodem kmene 338 cm a výškou 24 metrů, označovaná jako „Lípa u tvrze“, je památkově chráněná od roku 1996.[7]