Horní Lipovsko

Horní Lipovsko (německy Ober Lipov) je název zaniklé osady, části vesnice Vranov v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji. Nacházela se v nadmořské výšce 340 m n. m. na pravém břehu řeky Vltavy. Zhruba 700 metrů po proudu na levém břehu stálo Dolní Lipovsko. Obě Lipovska byla zbořena na konci 50. let 20. století v souvislosti s výstavbou orlické vodní nádrže. Nad bývalou osadou se nachází kemp.

Horní Lipovsko
Zbytky příjezdové cesty k lipovskému přívozu při nízkém stavu hladiny řeky (únor 2020)
Lokalita
Charakterzaniklá osada
Zeměpisné souřadnice49°17′57″ s. š., 14°19′45″ v. d.
Horní Lipovsko
Další údaje
Zaniklé obce.cz924
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Lipovsko

Popis

Horní Lipovsko (na mapách též U Papírny, Na Lipovským, Lipovský mlýn) získalo jméno po Adamu Lipovském z Lipovic. Ten po konfiskaci dražíčského panství Janu Svatkovskému z Dobrohoště za účast v povstání zabavené statky roku 1623 za 5220 kop koupil a na jejich hranicích u Vltavy založil osadu.[1]

Horní Lipovsko patřilo v roce 1843 v rámci alodiálního panského velkostatku Dražíč (Dražice) do majetku Karla knížete z Parru.[2] Zde je uváděno jako část vesnice Vranov. V této době osadu tvořily čtyři konskripční čísla s mlýnem, pilou, papírnou a přívozem, ve kterých bydlelo osm obyvatel.[3]

Mlýn s pilou (dříve čp. 12, později čp. 13) prodal roku 1783 majitel panství svobodný pán z Támů Janu Mrzenovi, mistru mlynářskému z Tábora.[4] Mlynáři z rodu Mrzenů na mlýně hospodařili ještě v 80. letech 19. století, kdy je uváděna jeho majitelka Anna Mrzenová a stárek Antonín Omcirk, později vlastnící mlýn v Dolním Lipovsku.[5][6] Nejpozději v roce 1890 mění mlýn majitele, kterým se stal Josef Fähnrich.[7][8][9][10]

Papírna (čp. 13), která zde existovala již před rokem 1731,[11] byla v roce 1788 postoupena Karlu Holubovi.[4] Přestože ji koupil na základě emfyteutického práva, vzdala se vrchnost po jeho smrti předkupního práva a dům se živností zůstal jeho synu Antonínovi.[4] R. 1803 získala v osobě továrníka Josefa Frühstückera nového majitele.[4] V polovině 18. století papírna vyráběla kancelářský, hnědý a černý papír v nákladu až 50 balíků ročně. Zanikla krátce po roce 1851.[11]

Domek s právem převozním (čp. 10) koupil roku 1803 Jan Lidinský.[4] Rod Lidinských zde udržel živnost až do zatopení osady. Na přelomu 19. a 20. století zde postupně převáželi Jan Lidinský,[12][13][14] jeho syn Karel[15] a Karlova manželka Anna.[16]

Jižně od osady se na pravém břehu nacházela plavecká hospoda Na Zelené, přes řeku potom samota Řeřábek (Řežábek).[11]

První světová válka si vyžádala životy dvou lipovských obyvatel – Emanuela Hajského a převozníka Karla Lidinského.[17] Druhý jmenovaný je uveden i na pomníku padlým v Dražíči.

Lannův kříž

Podrobnější informace naleznete v článku Lannův kříž.
Zum dankbaren Andenken an die Rettung aus den Wasserfluthen bei dem am 2. Juli 1824 hier vorgefallenen Schiffsbruche. Der Vorsicht Gottes ewig weises Walten, Ergründet nie der Mensch in seinem Wahn, Was sich durch Zufall scheinet zu gestalaten, Ist ein Ohngefaehr - ist ewiger Plan.
Na vděčnou vzpomínku záchrany z jezu při ztroskotání lodi 2. července roku 1824. Opatrnost Boží věčně ukazuje svoji vládu, neovlivňuje člověka v jeho rozhodnutích, co se náhodou přihodí je díky Bohu bezpečné, to je věčný plán.

Německý nápis na kříži a jeho český překlad[18]

Lannův kříž u Vltavy

V pravotočivém zákrutu řeky byla propust v jezu nebezpečně založena po pravé straně. Když se zde na šífu plavil dne 2. července 1824 devatenáctiletý Vojtěch Lanna starší, plavec Jan Vodrážka z Purkarce nezvládl řízení, loď se rozlomila a budoucí podnikatel se začal topit. Zachránil jej až pohotový mládek Jan Mrzena.

Na paměť této události nechal Lanna na mramorovém podstavci s popisem události vztyčit litinový kříž.

Kvůli erozi břehu byl kříž v roce 1852 přenesen do Týna nad Vltavou a umístěn na dům v Horním Brašově čp. 13. Na Lipovsku na skále nad řekou následně vztyčili kříž nový.

Správa

Na Lothově mapě z roku 1847 je Horní Lipovsko zakresleno v hranicích historického Táborského kraje. Stejná místní příslušnost platila pro osadu i v době krajského zřízení v letech 1855–1862. Od roku 1948 až do svého zániku příslušela obec do Českobudějovického kraje.

Soudně spadala obec do okresu Bechyně.

Církevní správu vykonávala římskokatolická farnost Chrášťany s farním kostelem sv. Bartoloměje.

Odkazy

Reference

  1. Chleborád (1928), s. 315, 321
  2. Palacký (1848), s. 276
  3. Chleborád (1928), s. 9, 319
  4. Chleborád (1928), s. 321
  5. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  6. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  7. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  8. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  9. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  10. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  11. Čáka (1996), s. 194
  12. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  13. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  14. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  15. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  16. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online.
  17. Chleborád (1928), s. 141
  18. Lannův kříž na domě čp. 13 v Horním Brašově [online]. Město Týn nad Vltavou [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.

Literatura

  • CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. Pistorius & Olšanská, Příbram 2007. ISBN 978-80-87053-03-4
  • ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. 1. vyd. BAROKO & FOX, Beroun 1996. ISBN 80-85642-26-3; 2. vyd. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-491-3
  • CHLEBORÁD, Arnošt. Popis okresu bechyňského. 1. vyd. Okresní záložna hospodářská, Bechyně 1928; 2. vyd. GARN, Brno 2013.
  • PALACKÝ, František. Popis království českého. 1. vyd. Knihkupectví J. G. Kalve, Praha 1848; 2. vyd. PhDr. Ivo Sperát, Brno 2019.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.