Holubinka sličná

Holubinka sličná
	Russula lepida
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	stopkovýtrusné houby (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (Agaricomycetes);
Řád	holubinkotvaré (Russulales);
Čeleď	holubinkovité (Russulaceae);
Rod	holubinka (Russula);
Binomické jméno
	Russula lepida; Fr. 1836
	Rozšíření holubinky sličné Rozšíření holubinky sličné
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka sličná (Russula lepida), je nejedlá houba z čeledi holubinkovitých.[1] Vůně holubinky sličné připomíná ovoce, její lupeny chutnají hořce.[2]

Vědecká synonyma

Agaricus lacteus Pers.[1]
Russula incarnata sensu Rea[1]
Russula lactea (Pers.) Fr.[1]
Russula lepida var. lactea (Pers.) F.H. Møller & Jul. Schäff.[1]
Russula linnaei sensu auct.[1]
Russula rosea Pers.[1]

Další názvy

holubinka jitřenková[1]
holubinka sličná var. žlutá[1]
holubinka růžová[2]

Vzhled

Nákres holubinky sličné

Holubinky sličné

Řez holubinkou sličnou

Model holubinky sličné

Makroskopický

Klobouk má v průměru 50-120 milimetrů,[3] polokulovitý, vyklenutý až plochý, časem se v jeho středu vytváří prohlubeň. Povrch klobouku je hladký, suchý, tvrdý, za sucha odlupující. Barva je světle růžová až načervenalá, vybledající.

Lupeny bohatě větvené, tenké, bílé až smetanové, při okrajích načervenalé,[3] přímo srůstají se tření.

Třeň 50-100 × 10–25 milimetrů,[3] válcovitá, bílá, ve spodní části načervenalá, u starších exemplářů vrásčitá.[2]

Dužnina bílá, pevná, nepoddajná, se slabě pryskyřičnou chutí.[3]

Mikroskopický

Výtrusný prach má bílou až krémově bílou barvu.[2] Spory jsou elipsoidní, bradavčité, velikost přibližně 8–10 × 7-8 µm.[4]

Výskyt a ekologie

Hojně se vyskytující téměř v celé Evropě, jednotlivě nebo ve skupinách, ve všech lesích.[3] Typická ektomykorhizní houba. Najdeme ji z pravidla v blízkosti jehličnatých i listnatých stromů, převážně pod buky, často na prosvětlených místech.[3] Vyskytuje se i za suchého počasí, od léta do podzimu.[2]

Význam

Holubinka sličná je v některých publikacích uváděna jako jedlá,[5] nepříliš chutná, v malém množství vhodná do směsí.[4] Kvůli jejímu obtížnému odlišení od ostatních hořkých druhů nelze její používání doporučit.[2]

Možnost záměny

Holubinka nejhořčejší (R. amarissima) má podobnou barvu klobouku, střed bývá okrově skvrnitý. Její dužina chutná obzvláště hořce. S holubinkou sličnou žije často ve společenstvu.[2]
Holubinka ruměná (R. pseudointegra) má podobnou barvu klobouku. Lupeny dlouho bělavé, ve stáří světle okrové. Třeň není načervenalá. Voní po ovoci, chuť je však velice hořká.[2]

Odkazy

Reference

NOVÁK, Jiří. biolib.cz, 6.1.2007, rev. 21.5.2013. Dostupné online. 299800.
GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-7176-183-4.
HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-131-5. S. 314.
SVOBODOVÁ, Věra. botany.cz, 8.12.2008. Dostupné online.
ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha: Libri : Academia, 2006. 472 s. ISBN 80-7277-164-7, ISBN 80-200-1476-4. S. 109.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka sličná na Wikimedia Commons
Galerie holubinka sličná na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[biolib-1] NOVÁK, Jiří. biolib.cz, 6.1.2007, rev. 21.5.2013. Dostupné online. 299800.

[Grunert-2] GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-7176-183-4.

[Houby-3] HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-131-5. S. 314.

[botany-4] SVOBODOVÁ, Věra. botany.cz, 8.12.2008. Dostupné online.

[encyklopedie-5] ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha: Libri : Academia, 2006. 472 s. ISBN 80-7277-164-7, ISBN 80-200-1476-4. S. 109.