Holubinka mandlová

Holubinka mandlová
	Holubinka mandlová
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes);
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae);
Řád	holubinkotvaré (Russulales);
Čeleď	holubinkovité (Russulaceae);
Rod	holubinka (Russula);
Binomické jméno
	Russula vesca; Fr.
Synonyma
	Russula depalens Rick. a Velen.; Russula mitis Rea 1922[2];
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka mandlová (Russula vesca Fr.) je jedlá houba z čeledi holubinkovitých.

Popis

Klobouk holubinky mívá průměr 4–10 cm. Z počátku je polokulovitý až kulovitý, stářím ze zplošťuje a v jeho středu vzniká mírná prohlubeň. Klobouk je tvrdý, masitý, při okraji ostrý a má načervenalou barvu připomínající barvu masa, která je však proměnlivá; někdy klobouk bývá až modrošedý či mírně našedlý. Pokožka klobouku je mírně slizká a špatně se sloupává (jde sloupnout do jedné třetiny až poloviny).[3][4][5]

Lupeny holubinky jsou vysoké 5–10 mm, z počátku zbarvené do běla, později barvy smetanové. Jsou měkké, mírně sbíhavé na třeň. Třeň o délce do 7 cm je válcovitý, tvrdý, bílý, při okraji zúžený. Dužnina holubinky má bílou až velmi mírně našedlou barvu. Po poranění se barví do rezavé, medové barvy.[5][4][3] Chuť dužniny je nasládlá a připomínající lískové oříšky.[4]

Výtrusný prach je bílý. Výtrusy o velikostech 6–8×5–6 µm jsou kulovité až vejčité.[3]

Výskyt

Roste zhruba od poloviny května do konce září na prosluněných a sušších místech v lesích všeho druhu.[4]

Využití

Jedná se o jedlou a velmi chutnou houbu mnohdy ceněnou jako hřib.[4]

Reference

Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
JIRÁSEK, Standa; NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Russula vesca (holubinka mandlová) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:51 CET, rev. 2007-07-16 21:52:47 CET [cit. 2009-12-07]. Dostupné online.
SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo Nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7360-671-8. S. 250. Dále jen Smotlacha (2008).
SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4. S. 42.
SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. S. 205.

Literatura

SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 34.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka mandlová na Wikimedia Commons
Galerie holubinka mandlová na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[de216a0c5d765ae26f1ff76b749b72bc150361ce-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]

[2] JIRÁSEK, Standa; NOVÁK, Jiří; ZICHA, Ondřej. Russula vesca (holubinka mandlová) [online]. BioLib.cz, 2005-03-13 14:45:51 CET, rev. 2007-07-16 21:52:47 CET [cit. 2009-12-07]. Dostupné online.

[Smotlacha254-3] SMOTLACHA, Miroslav. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo Nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7360-671-8. S. 250. Dále jen Smotlacha (2008).

[Baier_a_spol.-4] SOCHA, Radomír; BAIER, Jiří; HÁLEK, Václav. Sbíráme holubinky aneb jak nasbírat houby, když nerostou hřiby. Praha: Aventinum, 2007. ISBN 80-86858-29-4. S. 42.

[Smotlacha205-5] SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. S. 205.