Hojník

Hojník (Sideritis) je rod rostlin z čeledi hluchavkovitých, rozšířený v mírných a subtropických oblastech Starého světa od Makaronésie po západní Čínu. Zahrnuje asi 140 druhů, některé z nich jsou využívané jako léčivky a v lokální gastronomii.

Hojník
Sideritis hyssopifolia
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďLamioideae
Rodhojník (Sideritis)
L., 1753
Druhy původní v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Zástupci rodu hojník jsou jednoleté či vytrvalé byliny, ale v centru jejich diverzity, v Makaronésii, též polokeře a keře, dorůstající nezřídka výšky přes 1 metr. Listy jsou obvykle úzké, zubaté nebo celokrajné, přisedlé nebo řapíkaté. Celé rostliny bývají pokryté jednoduchými nebo větvenými chlupy, někdy jsou až plstnatě či vlnatě chlupaté, často jsou aromatické.[1]

Květy jsou uspořádány v lichopřeslenech, které dále formují husté koncové květenství thyrsus nebo lichoklas. Kalich je pěticípý, osově souměrný nebo téměř pravidelný; koruna dvoupyská, obvykle bílá či žlutá, vzácně též purpurová. Plodné tyčinky jsou čtyři, dvě kratší a dvě delší, ukryté v krátké korunní trubce. Květy jsou opylovány hmyzem,[2] plody jsou tvrdky, na jednom konci nápadně zaoblené.[1]

Rozšíření a ekologie

Rod je rozšířen v mírných a subtropických oblastech Starého světa. Největšího druhového bohatství dosahuje na ostrovech Makaronésie, kde roste též množství endemických druhů, a v západním Středomoří; dále jeho areál zahrnuje jižní polovinu střední Evropy, jihovýchodní a východní Evropu, Malou a Střední Asii, Kavkaz a končí až v západní Číně, v oblasti Tibetu a Sin-Ťiangu.[1]

Hojníky vyrůstají v různých biotopech, od mořského pobřeží až do vysokých hor, často na bazických substrátech. Hojné jsou na slunných a suchých křovinatých stráních, na skalách, v lesních lemech, jako podrost světlých borových nebo dubových hájů, na Kanárských ostrovech také v původních vavřínových lesích. Rostou též na travnatých stanovištích, v lesostepích a stepích, na mezích, úhorech a pastvinách, někdy též na antropicky narušených stanovištích.

Využití

Na Balkáně, v Řecku a Turecku je populární bylinný čaj z hojníku Sideritis scardica, využívá se tam též coby aromatická bylina v lokální kuchyni. Coby léčivka působí antimikrobiálně, antioxodačně a protizánětlivě, tradičně se využíval na úpravu zažívání a podporu imunity při chřipkových onemocněních a nachlazení, k hojení ran a k ústním výplachům. Sideritis hyssopifolia se přidává do směsí na ochucení bylinných likérů.[3]

Sideritis raeseri se v jihovýchodní Evropě pěstuje jako okrasná rostlina.

Taxonomická poznámka

V rámci hluchavkovitých je rod řazen do podčeledi Lamioideae a tribu Stachydeae. Někteří zástupci, včetně v Česku rostoucího hojníku chlumního (Sideritis montana), byli v minulosti vydělováni do samostatného rodu Hesioda.[4][2] Typovým druhem je hojník horní (Sideritis hirsuta).[5]

Vybraní zástupci

Reference

  1. Sideritis L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.
  2. Hrouda L. (2000): Hesiodia Moench – hojník. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 578–579, Academia, Praha.
  3. SIDERITIS HYSSOPIFOLIA L. – hojník / ránhoj | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.
  4. Hrouda L. (2000): Hesiodia Moench – hojník. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 578–579, Academia, Praha.
  5. Tropicos | Name - Sideritis L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.